Jak mi ucitel pohnojil delani dobryho prvnihoDojmu

1. červenec 2014 | 01.38 |
› 

Za to, ze jsem veganka se nestydim, naopak jsem na to celkem hrda. Nicmene to nemusi byt zrovna prvni vec, kterou se o mne lide dozvedi. Vim, jak stasne dulezitej je prvni dojem a vim, jak spatne se z toho clovek dostava, kdyz ten prvni dojem neni spravnej. A taky vim, ze si lidi o veganech nemyslej vesmes nic dobryho. Sama jsem si o nich myslivala divny veci, kdyz jsem o tom jeste prdlajs vedela a taky jsem zadnyho neznala.

Takze ja preferuju, kdyz se lidem uvedu jako inteligentni, vzdelana, sectela, zcestovala a zabavna mlada dama a pak, kdyz jsou mnou uneseni, uz mi to ani nevadi, kdyz se dozvedej, ze taky uznavam prava zvirat. Kdyby me neznali, zacali by si ze me utahovat a nikdo by me nebral vazne. Jenze protoze me uz znaji a proste jim to nejde dohromady, tak jim spadne brada a zacnou se uprimne zajimat, co me k tomu vedlo. A ja precijenom radsi o tom mluvim, kdyz vim, ze me ten druhej respektuje a nemysli si, ze asi budu uplne vypatlana.

Tak teda kdyz jsem slysela, jak me ucitel po telefonu uvedl svoji mame – maminko, mam pritelkyni... a ta je vegan! - tak jsem malem spadla pod stul! Samozrejme hnedka jak to polozil, tak jsem na nej vyjela: "To jako myslis vazne, ze prvni vec, co o mne reknes svoji mame je, ze jsem nejakej pobouchanej vegan?!” Ucitel se jen usmal a povida: "To vubec neni pravda. Prvni vec, co jsem ji rekl byla, ze ses moje pritelkyne. A to uz ji stejne muselo bejt uplne jasny, ze ses nejaka divna!” 

Jo aha. Takze dobrej dojem na budouci tchyni neudelam uz jen proto, ze chodim s jejim synem. Jak typicke, co jsem si vlastne myslela? Proc se vubec vzrusuju? :D

Zpět na hlavní stranu blogu