O dobrych a spatnych snech

12. září 2014 | 03.01 |
› 

Uz je to pres dva tydny, co Pilot odjel. Skoro kazdou noc se mu o mne zda. Nekdy delame prasecinky, jindy jsme pro zmenu manzele, mame dve deti a mame se hrozne radi. Vzdycky kdyz jdem spat, tak si z neho delam legraci a rikam mu, at pozdravuje nase deti. Je to fakt sweet, ze se mu o tom takhle zdava. Asi me fakt miluje.

Mne se taky o nem casto zdava. Nekdy to ani neni on, ale pointa snu je vzdycky stejna. Zda se mi, ze jsem s nim (nebo proste s nekym), ze me hrozne miluje, ze jsme si slibili, ze se vezmeme, mozna i zalozime rodinu a takovy veci. A ja pak najednou zjistim, ze k nemu uz vubec nic necitim, ze mi ani neni prijemny, kdyz se ke mne priblizi a ze se ho zoufale chci zbavit. Nekdy je mi ten clovek vylozene odpornej a ja nechapu, jak jsem mu kdy mohla neco slibit nebo na nej sahnout. Nekdy celej ten sen probrecim, protoze si pripadam hrozne, ze mu rikam at odejde po tom, co jsem mu v dobre vire naslibovala, jak spolu budem uz naporad. Nenavidim se za to, ze mu takhle ublizuju, ale nedokazu se uz na nej pomalu ani podivat. Nekdy mu ani nedokazu rict, ze chci aby odesel. Saha na me a ja si jen rikam tak ale rychle at to mam za sebou. Vnitrne u toho hrozne trpim, je mi skoro jako kdyby me znasilnoval. A zase myslim na to, jak se z toho vyvliknu, jak odejit a pritom ho nezranit. Jako kdyby to slo!

Taky jsem hrozne smutna, ze se mi to stalo zase. Tolikrat uz jsem v tehle situaci byla, ze uz jsem verila, ze chyba je ve mne. Ze proste nedokazu milovat. Ze ani pan pravy to nevyresi, protoze to mam rozbity. A pak prisel Pilot a s nim jsem zase zacala verit, ze rozbita nejsem a ze to dokazu, protoze on proste je ten pravej chlap pro me. A ted v tom snu prichazim o tyhle iluze, je mi strasne lito, ze mam zase byt sama, zase hledat a zranovat lidi, protoze po odchodu Pilota je veskera nadeje, ze jsem opravdu schopna s nekym vazne byt, zase ta tam. Vyhlidka na to, ze se v tomhle budu placat az do doby, nez budu uz prilis stara, nez aby me jeste vubec nekdo chtel, me dohani k zoufalstvi.

Probouzim se vetsinou uplne rozrusena, v depresi, mam nutkani brecet, nez mi dojde, ze to byl jen sen. Porad jsem s Pilotem, porad ho miluju a porad se chystam si ho vzit. Mam strasnou chut se k nemu pritulit, chci aby me hladil po vlasech a rekl, ze vsechno bude dobry. Ale on tady neni. A tak premyslim, proc se mi do haje museji zdat takove sny. Jsou to sny, co mi rikaji budoucnost, nebo jenom zpracovavaji moje vnitrni strachy a hruzy? Proc se mi sakra nemuze zdat to co Pilotovi?!    

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: O dobrych a spatnych snech orchidejka 13. 09. 2014 - 09:49
RE: O dobrych a spatnych snech wien n 14. 09. 2014 - 05:14
RE: O dobrych a spatnych snech konackaelle 14. 09. 2014 - 11:19
RE: O dobrych a spatnych snech bosorka 16. 09. 2014 - 10:12
RE: O dobrych a spatnych snech liška 19. 09. 2014 - 15:22
RE: O dobrych a spatnych snech liška 19. 09. 2014 - 15:24
RE: O dobrych a spatnych snech wien 19. 09. 2014 - 23:59