Wien v Dunedinu

5. listopad 2014 | 03.26 |
› 

Do Wellingtonu jsme dorazili az v sobotu vecer, protoze Pilot si chtel jeste v sobotu zahrat kriket a tak jsme rano Danovi predali kocky a barak a pekac strudlu jako podekovani a vyrazili na kriket a pak do Weillingtonu k Philovi, Pilotovu kamaradovi z detstvi. Dorazili jsme k nemu driv nez se on a tak jsme se nakvartyrovali do pokoje pro hosty a cekali na ne. Barak se mi libil, bylo tam cisto, kdyz teda pominu mistni casty zvyk, ze se doma chodi v botach.

Kdyz prisli domu, tak jsem mela mirny sok. Nechci nejak urazet lidi s nadvahou, ale kdyz ma nekdo dvojnasobnou vahu, nez by mel mit, tak to je proste na me moc. Byli si ve meste pro veceri, takze si nesli pytliky z mekace a stale jeste v botach si sedli v obyvaku ke stolu a zacali se ladovat hranolkama a burgerama. Naprosto nechutnej pohled. Pak zacali sledovat rugby a ruzne se o tech hracich bavili, Philova pritelkyne nezustavala pozadu a tak mi byla jeste vic nesympaticka, protoze ja proste nechapu, jak by se nejake holce mohlo neco tak stupidniho libit. Osobne si myslim, ze jsou dve skupiny zen, ktery se rady divaji na fotbal. Ty, co se rady pokochaji pohledem na svalnate zadecky a ty, co se chteji zavdecit chlapum. Neco jako jsem tlusta a oskliva, ale narozdil od tebe se se mnou chlap muze bavit o fotbalu, hec. No zkratka a dobre byla jsem rada, ze tam stravime jen jeden den a budem pokracovat v ceste.

V nedeli jsme sli na veceri s Kiwimamou a Pilot mel jasne instrukce ode me i od cele rodiny. Konecne oznamit mame, co uz vsichni vedeli! Pri veceri se ale vubec nevymacknul a ja uz jsem z toho zacinala byt nervozni ze z toho zase nic nebude. Nakonec ji to oznamil v aute. On ridil, ona sedela v zadu, on koukal na silnici a u toho prohlasil: "Jo a mimochodem Wien bude tvoje snacha". No myslela jsem, ze ho zabiju, ale mama asi ani nebyla zpusobem sdeleni prekvapena, vsak uz ho nejakou dobu zna. Mama rekla, ze nam teda obema gratuluje, ja jsem na ni zamrkala, ze nevim, jestli mi ma k cemu gratulovat a ona se smala, ze to je fakt a ze mam co delat, abych dala Pilota do late. :D

V pondeli rano jsme se nalodili na trajekt a v poledne uz jsme byli na jiznim ostrove a po devate vecer jsme dorazili do Dunedinu ke strejdovi. U strejdy v chalupe se taky chodi v botach. To znamena, ze vysavanim nebo mytim podlahy se tu nikdo nezdrzuje a podle toho to taky vypada. Na zachode se stitim dat prkynko dolu a k my smule ho stejne vzdycky zase nekdo zvedne. Sprchy se stitm taky. V kuchyni se stitim upatlane mastne lednice. Stitim se na ni sahnout a otevrit a chce se mi zvracet, kdyz kouknu dovnitr. Stitim se rychlovarne konvice a te mastne houbicky na nabobi. Vrcholem mych kuchynskych kreaci je nakrajet si ovoce (na mym vlasnim prkynku a s mym vlastnim nozem) a udelat si smoothie (v mym vlastnim mixeru). To se bude hubnout jedna radost!

No a nesmim zapomenout rict, ze je tu deset stupnu (v noci pak tak dva) a ze je tu tim padem desna kosa! Kdyz jsme se strejdou a jeho synem (12 let) a dcerou (20 let, taky vegan.

:D) pokecali a odebrali jsme se do maleho bordel pokojicku na kute (na matraci polozene na spinavem koberci), tak jsem vubec nenachazela slova, co na to Pilotovi rict, jen se mi po tvarich koulely slzy jako hrachy. Byla mi desna zima a po te dlouhe ceste jsem fakt touzila po sprse, jenze do tehle bych nevlezla ani za milion. S Pilotem jsem se tudiz nebavila az do druheho dne, protoze me navic jeste nasral, kdyz jsem mu rekla, ze chci jit bydlet nekam jinam, ale on at tu klidne zustane, kdyz chce a on na to rekl, ze nekdy mluvim, jak kdyby nebylo zadne my ale jenom ja. Ja za nim letim na Zeland, litam z jednoho koutu zeme na druhej, kamkoliv si pan Pilot zamane, bydlim v podminkach, ve kterych bych nebydlela a cekam, kde si Pilot najde praci, abych si mohla zacit neco hledat v okoli, abychom byli spolu. Kdyby bylo jenom ja a ne my, tak jsem si velice jista, ze touto dobou bych mela uz davno nekde nejakej teplej a utulnej bytecek a praci jakbysmet. A to ani nechci mluvit o tom, ze ted zijeme z mych uspor a jezdime mym autem. Ale hlavne, ze ja jsem ta sobecka.

Druhej den se teda omluvil a vytahnul me na obhlidku farmy. Jsou tu ted jen dva kone a par ovci. Jedna tam lezi chcipla a pekne smrdi, ale strejda rika, ze v prirode by ji taky nikdo neuklizel. A taky je tu pes a kocka. A ve stajich je sprcha! Protoze je docela nova, tak ani nevypada nechutne, ma spravnej tlak vody, tak jsem se tesila, ze si i vlasy umyju. Tak jsem se tam vecer vydala, zima jako v marnici, ale pod teplou vodou bylo fajn. Jen jsem si nedovedla dost dobre predstavit, jaka mi bude kosa, az tu vodu vypnu. No ani jsem ji vypinat nemusela, vypla se sama. Ja byla cela namydlena a nasamponovana a najednou jen studena voda. Tak jsem tam asi deset minut sedela vedle te sprchy, mokra a studena a cekala, jestli se tepla voda vrati. Pak jsem vystrcila hlavu ze staje a mohutnym revem zavolala Pilota, at mi zase zapne teplou vodu. Pilot prisel, vymenil plynovou bombu a dal si sprchu se mnou. Rano jsem se probudila s bolavym krkem, cemuz se ani nedivim a to, ze jsem zmrzla az na kost mymu stavu nejak nepridava. Nasla jsem na Airbnb pokoj v peknem domecku, kde se pry topi 24/7, maji podle fotek krasnou a cistou koupelnu a kuchyni, tak premyslim, ze se tam odstehuju. Uz pokorne vzpominam na Australii a na to jaky tam ted maji vedro a ze uz tam maji zase mango a jakou jsem tam mela skvelou sprchu a moji vlastni kuchyn a ze se doma nechodilo v botech a je mi smutno. :(

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Wien v Dunedinu orchidejka 05. 11. 2014 - 13:20
RE: Wien v Dunedinu letecké srdce 05. 11. 2014 - 17:12
RE: Wien v Dunedinu wien 05. 11. 2014 - 23:28
RE: Wien v Dunedinu batcheeba 06. 11. 2014 - 09:52
RE: Wien v Dunedinu jen 07. 11. 2014 - 12:56