Článek Dalsi traumata z detstvi

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Dalsi traumata z detstvi

09. 12. 2014 - 09:33

orchidejka: Ano, mozek je hodně milosrdný, taky si naštěstí plno věcí nepamatuju.
Takový rady, jakože se v tom nemáš patlat, že je to minulost, miluju! Jak to asi udělat, když se občas nějaká vzpomínka vynoří, aniž by člověk chtěl a potlačit zpátky už to nejde a ani to není řešení?
Je mi líto, čím sis musela projít, je to naprosto příšerný.

---
orchidejka.pise.cz

09. 12. 2014 - 10:25

wien: Mozna by se to dalo pohrbit, kdyby v nasem zivote nebyl nikdo, kdo by nam to porad pripominal. Nevim co to je, driv jsem s tim byla vic v pohode, s matkou jsem se normalne bavila, jeji pristup se totiz dost zmenil, kdyz jsem se odstehovala. Kdyz jsem ji jednou za rok prijela navstivit, tak se o me vzorne starala. Dokonce jsem ji jeden rok posilala kazdej mesic penize, aby mela z ceho zit. A ted si rikam jaka jsem krava a proc jsem se s ni vubec bavila. :/

---
wien.pise.cz

09. 12. 2014 - 10:53

orchidejka: Jenže ona ti to nemusí připomínat jenom máma, ale může to na tebe skočit třeba při mytí nádobí, když to vůbec nečekáš.
Kráva určitě nejsi, pořád je to prostě máma. Podívej, jak se v tom plácám já. Není to tak jednoduchý...

---
orchidejka.pise.cz

09. 12. 2014 - 15:00

drobek.petr: Tak jsem si přečetl tvoje zážitky z dětství a opět to na mě udělalo děsivý dojem. Zapomenout se to nedá. Ale srovnat se s tím, to jde. Mám vlastní zkušenost. A tím, že se s tím srovnáš a odpustíš, nebo spíš pochopíš, co ji k tomu vedlo, tak sama sobě prokážeš laskavost.

Můj táta mě od mala také tloukl jako žito, hlava nehlava. Tuším že tak do mých 15 let. Pak to ustalo. odstehoval jsem se a bydlel sám. Měli jsme spoustu rozhovorů na to téma a výsledkem je, že poslední roky je na mě velmi hodný a snaží se ovládat. Snaží se být lepším člověkem a mám ho rád.

To, čím jsi v dětství prošla tě zformovalo do člověka. To, čím nyní jsi dnes a jaký život vedeš je ale vliv i těchto špatných zkušenností.
Bez srovnání nepoznáš, o co stát. Bez zimy nepoznáš radost z léta.


Mámu máš jen jednu. S tím nic neuděláš. A i když je to možná nepochopitelné, po tom, co ti prováděla, tak ji máš ráda. Dala ti život. Takže jsi tu jen díky ní.

Mladá mámam chtěla rodinu,peníze a štěstí. Předpokládám.

Ale byla mladá a výbušná, nezkušená a neovládala se a tak se její sny nenaplnily. Předpokládám, že si myslela, že dítě ji s tvým tátou stmelí. A když se to nestalo, vinila ze svého selhání dítě. To je obvyklé. Lidi hledají chyby kolem sebe. To víš. A tvoje máma nebyla jiná. Ale jak stárne, tak moudří- možná- a uvědomuje si, co ti způsobila za příkoří. A touží po druhé šanci. Touží po odpuštění.

Kdysi, když mi bylo 30, jsem svému tátovi vyčetl, že mě tloukl a byl surový a koukal jsem se mu při tom do očí. Chtěl jsem to od něho vysvětlit, pochopit. To, co jsem v očích mého táty ale viděl, mě okamžitě obměkčilo, protože jsem viděl všechen smutek i tu vinu, kterou si uvědomoval. A táta mi nic neřekl, měl smutný pohled a jen sklopil hlavu. Nebránil se. Čekal trest. Odsouzení, atak... Můj velikej táta stál jako hromádka neštěstí. nechtěl jsem mu ublížit. Nechtěl sem ho ponížit. Tenkrát se mi to mimoděk podařilo. A tehdy jsem svému tátovi ty surovosti odpustil a dal mu šanci být mi lepším tátou. Viděl jsem oči viníka, který si uvědomoval, co mi způsobil a hledal v mých očích odpuštění. A našel co hledal. I s odstupem času jsem rád, že jsem mu odpustil, protože nedostal šanci můj táta být lepším člověkem. Dostal jsem šanci já, mít milujícího tátu.

Nezáleží na tom, co bylo. Čas to zahojil. Záleží na tom, co je dnes a co bude zítra. Minulost nezměníš. Budoucnost ano. Já dal svému tátovi šanci a on se ji zhostil dobře. Pomáhá mi a já jemu, podporuje mě. Má pro mě pochopení a já pro něho( je mu 70 a nechci aby mi umřel-ale jednou se to stane a doufám, že to bude ještě za dlouho). Ano, v mnoha směrech je jiný než já, ale za posledních 20 let je to skvělý táta. Nedávno nám umřela máma. Takže už mám jen tátu. A díky tomu, že jsem mu dal před 20 roky šanci, tak mám blízkého člověka a tátu. ( a slzy v očích, když to nyní píšu)

Mám kamarády, kteří svým rodičům šanci před 20 roky nedali. A ti se dle jejich slov cíti celých 20 let opuštěni. A říkají mi, že mám stěstí. otázkou tedy zůstává, jestli mám štěstí a nebo jestli platí rčení, že každý je svého štěstí strůjcem.

09. 12. 2014 - 15:24

ostrovanka: ufff... co na to rict?? a co se stalo s tvym tatou?
ja bych tohle asi resila u kalli... nechces ji napsat? ona ma fakt dobry odpovedi... mrkni na http://www.cesivrecku.cz/kalli-radi-po-sedmnacte/
a tam kdyz jdes na hlavni menu, najdes tam pak vsechny jeji rady v prispevcich.
ja myslim, ze snazit se vytesnit to, nic dobreho neprinese.
hodne stesti...

09. 12. 2014 - 17:55

editt: Tak to je síla...

Ale vždycky jsi vypadala tak nad věcí.

---
editt.pise.cz

09. 12. 2014 - 22:58

wien: Tyjo Drobku nestvi me, s Tvym tatou jste si aspon nejak uzitecni. Ja ziju na druhe strane zemekoule, moje matka muj zivot absolutne nechape, jakoze jak nejaka holka muze takhle cestovat a studovat, furt se jen vyptava, kde na to beru penize, takze nejaky rady nebo pomoc tezko cekat a navic sama se dokaze bavit jen o tom, kde zase byla tyrat lisky, kde jake zvire zastrelila, jakeho psa zase namnozila.. proste o vsem, co je ted naprosto v rozporu s moji moralkou a kdyz ji na to upozornim, tak mi rekne, ze tomu nerozumim a ze o tom se mnou nebude diskutovat. A me to vytaci, ze v zivote poradne nic nedokazala, ale presto je samozrejme porad ta chytrejsi, co se mnou nebude diskutovat proc tyra zvirata, protoze ja jsem moc blba na to, abych to pochopila. A misto aby se o tom teda aspon nebavila a nemavala mi cervenym hadrem pred ksichtem, tak mi priste zase napise, kde jake zvire zastrelila a kde byla tyrat lisky. Proc? Protoze v zivote nic jinyho nedela, nema se jinak o cem bavit.

---
wien.pise.cz

09. 12. 2014 - 23:14

wien: Ostrovanko, muj tata vzal nohy na ramena, kdyz mi bylo 7. Jo, par rad od Kalli jsem cetla, ona je fakt chytra, ale ja mam takovej pocit, ze nikdo to nemuze uplne pochopit, ze proste nemuzu vmestnat vsechny svoje pocity a cely svoje detstvi do jednoho dopisu, tak abych dostala odpoved doopravdy sitou na miru. Lide si vzdy budou domyslet ten pribeh jinak. Treba koukni na Drobka kdyz pise, ze si asi moje mama chtela ditetem tatu udrzet. Pritom ja jsem byla nehoda, ona dite vubec nechtela, jenze za komousu clovek musel nejdriv pred komisi, aby vubec mohl na potrat. Ktera komise by tenkrat schvalila potrat manzelskeho ditete? Proste lidi jsou casto vedle jak ta jedle. :/

---
wien.pise.cz

09. 12. 2014 - 23:44

wien: Editt, ja mam dojem, ze my jsme se na zakladce nak nebavily. Ze jsme se zacaly bavit az kdyz jsem byla na stredni. To uz si na me matka fyzicky tolik nedovolovala, i kdyz za p.cu jsem byla furt.

---
wien.pise.cz

10. 12. 2014 - 21:47

bos.: Milá Wien, je to hnus co té malé bezbranné Wience všechno provedla, na to není pro ní žádná omluva. A ne všechny matky jsou opravdovými matkami svým dětem. Jestli s ní už nechceš už mít nic společnýho, nemusíš. A klidně jí to slušně napiš + můžeš jí popřát být v příštím životě týraným dítětem nebo tou utýranou liškou Možná se toho dočká už v důchoďáku Hlavně žij svůj život,jak nejlépe umíš, to je nej náplast atd.

11. 12. 2014 - 12:01

jarmilka*: úplně mě mrazí, když to čtu :o(
o to lepší budeš jednou máma ty!
Jak máš říct svojí mámě, že chceš, aby ti přestala psát? A chceš to opravdu?

---
www.jarmilka.blogspot.cz

11. 12. 2014 - 15:17

mandelinka: Wien, je mi lito, co jsi prozila.
Nas matka tyrala taky, navic alkoholicka. Ale takova ta domaci a jako na potvoru ten chlast na ni neni do ted videt. Vzdycky nam rikala, ze to je nas problem, ze nam ten chlast vadi. Sverili jsme se s brachou babicce, ta sla za mamou a mama nas pak jeste zmydlila, ze zalujeme. Babicka pak roznesla po celem pribuzenstvu, jake ma ta chudinka Jarca, ktera se rozvedla s tyranem alkoholikem!, hrozne deti. Nemam rada svoje pribuzne. Myslim, ze kdyby to chteli videt, vidi. Ve skole jsem byla za zaskolacku, protoze jsem tam nechodila, kdykoliv jsem mela boule na hlave a modriny na usich. Co jsem si nevyprala, nebylo ciste atd. Ted je mama nemocna a potrebovala by obcas pomoct s domacnosti, tak kdyz trikrat do roka do Ceska prijedu, tak to udelam. Ale zcela mechanicky, jako robot. A neudelam vic, nez ona sama rekne. Nemuzu. Vlidneho slova pro ni nemam, mlcim. Kdybych se mela vratit do Ceska, tak jedine az po jeji smrti. Bracha za ni jede jednou za dva roky, a to bydli 100 km od ni. Jak si to udelala, tak to ma. Odpustit nedokazu a ja snad ni nechci, ale asi bych mela. Konfronrace dopadla vzdycky v nas neprospech, vyhrozovala nam skokem z okna a vzhledem k tomu, ze bydli v patem patre, tak uz se k tomu ani nevracime. Mluvim s ni obcas pres skype a taky, na co se nezepta, to se nedozvi. Ja jsem celkem normalni, mam tri deti. Bratr je sam, neni schopen udrzet vtah. Pravidelne je na dne, plnej vzteku, jak se mama chovala. Ja mam ted matce nejvic za zle prave ty bratrovy depky. Slova o tom, ze to bylo a jsme o 25 let dal me stvou. Kdo nezazil hnusny detstvi nepochopi, jak to cloveka prakticky denne zere.
Bud silna a bud na sebe pysna Wien, drzim palce.

12. 12. 2014 - 09:18

wien: Bosorko dik. ) Budu se snazit.

Jarmilko nestras. Zrovna jsem videla na Facebooku video, kde zenska prisla do obyvaku kompletne vyvalenyho v mouce, vcetne sedacky, zdi, proste mouka vsude a na zemi se v tom klouzaly jeji male ratolesti a bylo tam napsano "opravdu chces deti?" I kdyz asi bych radsi uklizela mouku nez blitky a hovna!

Mandelinko, to je teda taky pekna hruza. Pro me je rodina taky jeden velkej motiv nevracet se do Ceska. Povinne navstevy babicky me taktez nelakaji, ta si musi vystacit s obcasnym pohledem. Brachy je mi lito. Tohle Te proste bud posili a nebo prizabije. Zkousel to bracha nekde u psychologa? Doufam, ze se z toho vyhrabe a brzo nekoho potka!

---
wien.pise.cz

12. 12. 2014 - 11:06

mandelinka: Bracha jednou k psychologovi jde, jednou nejde. Potreboval by nekoho, kdo by ho tam dokopal, ale na to ja jsem daleko. Po telefonu slibi, pak nejde. Ja sama jsem byle jednou na regresni terapii, ale musi se tam vickrat. Je bolestne to vsechno prozivat znovu, takze ted o vanocich tam nepujdu, nebudu si "kazit" dva dny z tydenni dovolene. Tady nechodim, v materskem jazyce je to urcite lehci. Jj, jednoho smete, druheho posili. Pekny den preji.

12. 12. 2014 - 13:11

jen: Je mi lito, cim sis musela projit.Bohuzel nejsi zadna vyjimka, myslim, ze se na vetsine z nas rodice hodne podepsali. Odpustit je tezky, nebo odpustit mozna lze, ale zapomenout urcite ne. Ja jsem uz nejakou tu dekadu dospela a taky se mi to moc nedari. (Neni nad harmonicke detstvi, ale kdo z nas ho mel?Mne dost pomohlo prerusit kontakt s rodinou, ale myslim, ze tohle je u kazdeho jine...Preju hodne sil, abys tyhle demony drzela v sachu. Jennifer

22. 12. 2014 - 16:22

liška: To je teda hrozný (

Mně se líbí, co píše pan drobek, obdivuju ho, že to dokázal. Ale na druhou stranu ne vždycky to jde, si myslím. Záleží i na druhé straně... a na víc věcech.

Ad poslední odstavec článku:
Jak jí to říct? Tak, jaks to napsala o větu dřív - Ano, musíš ze mě všechno tahat jak z chlupatý deky, protože já fakt nemám chuť se ti s něčím svěřovat.

To nejde? A dodat nějakou vzájemnou domluvu, jak často si budete psát za běžných okolností. Jestli 2x za rok ... ideální by bylo se domluvit oboustranně. Ale jestli to jde... asi těžko.

To nejde ze dne na den
Tak už to nádobí nemej a bude líp )

22. 12. 2014 - 23:11

wien: Von ho ale Pilot neumeje.

---
wien.pise.cz