Rok 2014 aneb Jak se sen v nocni muru promenil

26. prosinec 2014 | 00.36 |
› 

Zachvili zacne ta dlouho ocekavana vanocni parba a ja jen doufam, ze se mi podari nejak nenapadne zdejchnout. Varila jsem vcera jak silena, udelala jsem taky tresnovej dort, protoze to je prej tady naka tradice, ale jinak se nemam chut nejak zvlast zapojovat. Kiwimama prisla s napadem, ze udelame tajnyho Santu. Ze proste kazdej koupi jeden darek za 20 dolaru a to se pak da pod stromek (kterej asi nebudeme mit) a pak se vylosuje poradi a kazdej si jeden darek vybere. Samozrejme na slepo, protoze darky budou zabaleny a nikdo nebude vedet, co je v nich. Pripadne, kdyz nekdo bude chtit darek, co si uz nekdo vybral (ted uz rozbalenej), tak ho prej smi "ukradnout" a okradena osoba dostane jinej. Kdyz jsme sli s Pilotem ty darky nakoupit, tak jsme u toho nadavali jak spacci (ctyri doma mame a tak konecne chapu, proc se to tak rika). Podle nas jsme si meli vylosovat dopredu pro koho darek kupujeme, abychom mohli koupit neco na miru. Takhle jsme videli spoustu veci, kde jsme hned mysleli na konkretni osobu, ale koupit jsme to nemohli, protoze co kdyz si to vybere nekdo jinej? Proste jsme museli vybrat neco naprosto neutralniho, co neurazi ale asi ani nepotesi. Chtela jsem koupit nejaky pekny puzzle, ale to se ukazalo jako zhola nemozne, tak jsem nakonec vybrala trhaci kalendar, kde je na kazdej den nejakej povzbuzujici citat. A Pilot koupil nejaky CDcka, ale odmitnul mi ukazat jaky.

Tedka trochu bilancuju a premejslim, jestli tenhle rok byl dobrej a nebo ne. Do roku 2014 jsem mela velmi pekne nakroceno. Ty dva mesice, ktere roku 2014 predchazely, povazuju za nejstrastnejsi obdobi meho dosavadniho zivota. Pronajala jsem si byt, ktery byl cerstve po rekonstrukci a vsechno v nem bylo nove, nepouzite. Poprve v zivote jsem bydlela sama a citila jsem se tak krasne volna a dospela. Jezdila jsem svym vysnenym Mondeem a chodila na vysnenou skolu, na kterou me bavilo chodit, protoze za prve jsem si uzivala hodiny s ucitelem/Pilotem a za druhe jsem tam excelovala a to zase hrozne bavilo moje ego. Kdyz jsme se pak s ucitelem pred Vanocemi spolu spustili, mela jsem nakroceno do krasne a romanticke love story.

Stastne obdobi tedy pokracovalo i prvnich par mesicu tohoto roku, kdy jsme s Pilotem k sobe pomalu nachazeli cestu a bylo to krasne dobrodruzstvi. Kazit se to zacalo v prubehu komercni licence, kdy jsem sice stale byla stastna s Pilotem, ale skola me pomalu drtila. Sice jsem spolecne s Norem byla porad v cele tridy, musela jsem ale o dost vic makat. A to Wienka nerada. Kolikrat jsem s tim chtela prastit, ale bylo mi jasne, ze po zbytek zivota bych to brala jako svoji prohru a tak jsem zatla zuby a i pres spoustu slz jsem skolu dodelala.

To byla doba, kdy jsem mela zase zacit byt stastna, protoze ta obrovska tiha byla pryc a ja jsem si zase mohla zacit naplno uzivat zivota s Pilotem. A to by se asi i stalo, kdybychom se neodstehovali na Zeland. Zeland se mi zatim jevi jako jedna velka chyba. Vymenila jsem svuj sen za nocni muru. Krasny byt, Mondeo, romantika, to vsechno je pryc. Misto toho ziju jako prase v hnusne chalupe a ruzove bryle mi spadly kamsi do kanalu. Asi naivne jsem si myslela, ze kdyz je tady Pilot doma, ze nebude mit problem se zase chvili o zivobyti starat on, abych mela klid a cas na rozjeti sveho podnikani. Misto toho penize, co jsem si odlozila na podnikani, se pomalu ztraci v nenavratnu a ja si pripadam, jako kdybych mela na krku pubertaka a ne chlapa vedle sebe. Divam se na to jak je neschopnej, jak se nesnazi, jak ho nic netlaci, protoze prece mame jeste nejake penize a rikam si tohle neni ten chlap, se kterym jsem byla v Australii. Jenze kdyz se rozhoduju, jestli ho opustit, tak se mi vybavi, jak jsme spolu byli stastni a jak moc jsem ho milovala a je mi to neskutecne lito, ze ten chlap tady ted se mnou neni. Porad doufam, ze se ty dobry casy zase vrati az si najdeme praci a nejaky pekny bydleni a nechci to nejakym rozchodem podelat. A tak lezim v Pilotove naruci a pritom je mi do breku, protoze mi strasne chybi.  

Doufam, ze jako na spravne houpacce se po tomhle sesupu zase pekne vysvihnu nahoru a pristi rok bude zase bajecnej. Uz nam hledam ubytovani v Nelsonu na leden a tesim se tam. Jo, zase to zarizuju ja. Ubytovani, letenky, ucty a jine sracky vzdycky shanim ja, protoze jinak by nic z toho nebylo. Nekdy premyslim, jestli Pilot vubec nekdy oblece kalhoty a postavi se k zivotu jako chlap.  

Zpět na hlavní stranu blogu