Jak jsem se stala farmarkou a prisla o dve deti

9. leden 2015 | 01.41 |
› 

Prezila jsem i Silvestra. Pripravila jsem pro lidi jednohubky, vytahla z mrazaku tac s karamelovymi rezy od Vanoc a v deset jsem se nenapadne vyparila a sla jsem spat. V pondeli byl ten den, kdy jsme se meli s Pilotem sbalit a vyrazit do Nelsonu. Koupili jsme dvoupokojovej stan, jeden pokoj pro nas a jeden pro ptaky, pro pripad, ze bychom rychle nesehnali ubytovani. Nechci byt pod tlakem a vzit neco, kde se mi zase nebude libit, protoze nemame kde slozit hlavu. Jenze se nam na aute opet objevila porucha, kterou jsme pred mesicem nechali spravit (Kiwimama to nastesti zacalovala, nebot to bylo desne drahe) a tak jsme nikam nevyrazili, protoze nejdriv se na to tady v servisu musej znova podivat a ti na nas maji cas az pristi pondeli! Nejradsi uz bych se fakt zastrelila. Od strejdy je to vnimano jako laskavost, ze nas tu nechava a tak mu z vdecnosti prece musime pomahat na farme. Seno, stavba kurniku, starost o zvirata. Ja mu ale za nic vdecna nejsem. On moc dobre vi, ze Pilot se k nicemu sam nedokopa. Kdyby nas strejda uz davno vyhodil, Pilot by musel jednat a snad uz bychom meli bydleni i penize. Takhle nemame nic a ja mam jeste bejt vdecna. Navic furt ma nejaky pindy, jakoze treba mame samy zbytky jidla v lednici a ze se tam neda hnout a at stary veci vyhazime. Lednici jsem otevrela, byl tam jeden kelimek s necim, co uz asi nikdo nebude jist (dala ho tam Kiwimama), tak ten jsem vyndala. Meli jsme tam jeste asi 3 veci, s kteryma varim a jinak vsechny ty stary hnusny sracky byly jeho!

Spacci uz nam pekne vyrostli, uz jsou temer tak velky jako dospelci, jen jeste nemaji dospelacky peri. Nekolik dni jsem litala kolem farmy s kelimkem a chytala kazdej hmyz, kterej se nedokazal z kelimku vyskrabat. Nejvic to tim padem schytaly stinky, kterych jsem nasbirala jednoznacnou prevahu a i jsem si zalozila stinkovou farmu (litani s kelimkem me nebavi). Aby toho nebylo malo, objednala jsem 2000 moucnych cervu a tak mame i cervi farmu. Ptaci nejdrive nechteli jist neco, co se hejba v zobaku, ale ted jsou cervi jejich nejoblibenejsi soucasti jidelnicku.

Pilot me vcera dostrkal k tomu, ze jsme dva z nich vypustili na svobodu. Dokud jsme jeste tady a muzeme je prikrmovat pro pripad, ze by se vratili pro jidlo. Ja jsem to vcera obrecela, mela jsem je tady vsechny pusteny, vybirala kteri zustanou a kteri pujdou a pripadala jsem si, jak kdybych mela vybrat, kdo pujde na popravu. Nakonec tady zustala zvedavka, co se zive zajima o to co delame, takze jako jedina presne vi, kde jsou cervi a jak se nekdo priblizi k farme (plastovym suplikum), tak uz je tam nastartovana, pro pripad, ze by se suplik otevrel, aby tam mohla vlitnout a rychle vyzobat co nejvic cervu, nez ji od tam nekdo zase vynda.

A taky zustala zpevacka, co rada posloucha muziku a snazi se do toho sama zpivat. To sice meli radi vsichni, ale tahle se nam zdala nejvic hudebne nadana. Pojmenovala jsem je Star a Ling (Spa a Cek), zatimco Pilot jim rika Mustang a Spitfire. Nase favoritka se nakonec do tohodle vyberu nedostala. Nevim, jestli jsme ji postupem casu popletli se zvedavkou (oni jsou si vsichni desne podobni), nebo se fakt tak zmenila, ale posledni dobou uz k nam byla dost odmerena. Zrovnatak krikloun, ten zase porad nadaval a nejvic mlatil do klece, protoze nechtel bejt zavrenej. I kdyz to se trochu zlepsilo, kdyz jsme je premistili k nam do pokoje, kde jednak meli nasi spolecnost a druhak jsme jim udelali na kazde strane pokoje jedno bidylko, takze se mohli vyblbnout a vylitat. Pak vzdycky sedeli zpusobne na bidylkach a podrimovali. Krikloun stejne ale vzdycky nejvic protestoval, kdyz jsme chteli zavrit klec, abychom mohli otevrit okno.

Takze jsme vzali kriklouna a favoritku a klec, ve ktere vyrostili a odnesli jsme je do patra ve stodole. Stodola nema jednu bocni a jednu predni stenu, takze je pekne otevrena do prirody a presto kryta pred destem a nerizni prirody. Dostali misku cervu na posilnenou pred odletem a pak se vznesli a sedli si na tram pod strechou. Nechali jsme klec tam. S jidlem a s vodou, kdyby meli hlad a vratili se. Pilot pod nima prochazel a byl sestrelen ptacim hovnem. "Vybrali jsme ty spravny!" rekl na to, ale mne moc do smichu nebylo, tekly mi slzy, protoze jsem se bala, ze se jim neco stane, ze nebudou vedet, jak najit jidlo, ze se ztratej a nedokazou priletet zpatky ke krmitku. Pilot me objimal a uklidnoval me, ze jsme udelali spravnou vec, ze budou v pohode, ze jim to jini ptaci ukazou a taky ze maj instinkty a ze az budou mit vlastni deti, ze jim budou vykladat o jejich ruzove mame (jo, mam ruzovy pyzamo).  

O te doby jsme je nevideli. Chodime kontrolovat klec, jestli tam treba nesedej na bidylku, nebo jestli neubylo jidlo, ale jakoby se po nich zem slehla. A tak vubec nevim, jestli jsou v poradku a jeste stale fnukam. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak jsem se stala farmarkou a prisla o dve deti orchidejka 10. 01. 2015 - 09:17