Srdceryvne louceni na letisti

10. únor 2015 | 08.15 |
› 

... se v nedeli jaksi nekonalo, i kdyz tomu vsechno uz od rana nasvedcovalo. Pilot byl uplne nestastnej a do Aucklandu se mu vubec, ale VUBEC nechtelo. Ja nevim, jestli se mu tak nechtelo ode me, nebo se spis bal, ze to ucitelovani tam taky bude tak nesnaset jako v Australii. Pritulila jsem se k nemu a ptala jsem se, jestli pro nej muzu neco udelat, co by mu vylepsilo naladu. :) Rekl mi, ze je prilis smutnej i na to. Teda co ho tak sebralo? Vim, ze do kvetna je to hrozna doba a ze jsme takhle dlouho od sebe jeste nebyli, ale zase budem oba chodit do prace a tak doufam, ze nebudeme mit cas byt smutni. Nakonec jsme to teda s tim vylepsovanim nalady zkusili, ale efekt to melo jen velmi kratkodoby, furt se tvaril, jako kdyby nekdo umrel.

Cestou na letiste jsem se jen tak spis ze srandy vyptavala, co si zapomnel. "Doklady mas?" "Mam." "A kreditky mas?" "Mam.." ale pro jistotu nakouknul do penezenky, kde zadny kreditky nebyly. Prej je musel nechat doma. Tak jsem ho vyhodila u prepazky a mazala jsem zpatky domu pro karty. Karty nebyly tam kde rikal, nebyly ani nikde jinde, proste se po nich slehla zem jako po kamaradovi, kterymu pujcite penize. Pilot rekl, ze si teda vyridi v Aucklandu novou kreditku a ze se mam vratit na letiste. Tak jsem valila zpatky, akorat ze uz se lidi nalodovali na letadlo (naletadlovavali se??) a tak Pilot jen vybehnul, hodil mi otevrenym okynkem moji kreditku (ze ktery si zatim vybral nejakou tu hotovost), vlepil mi hubana a byl ten tam. Ja jsem se jen za nim divala, jak bezel zpatky do te letistni budovy a furt jsem to nejak nemohla pobrat, ze uz se ani neobejmeme?? Takhle jsem si to louceni teda nepredstavovala! 

V pondeli jsem sla na kurz o bezpecnosti potravin, kde furt mleli hlavne o mase a nejvic o kurecim, protoze to je tady prej nejvic nebezpecny, a pak nas donutili udelat sendvice s maslem, majonezou a sunkou! Div jsem se u toho nepoblila, to bylo fakt uplne uzasny skoleni pro vegany. Ted jeste nekde musim udelat jeden dalsi certifikat a pak muzu pomalu zacit myslet na zalozeni syrarny. Detskymi krucky se tam dostavam.

Sousedka ze Sydney mi konecne poslala muj zdravotni prukaz a tak jsem mohla za pet minut dvanact odnest vsechny papiry k notari a nechat si od nej vsechno podepsat. Pan notar mel stejne jmeno i prijmeni jako Pilot. :D Dneska jsem to odeslala, tak snad s tim nebudou uz zadny problemy a konecne mi vymeni australskou pilotni licenci za novozelandskou.

Po prvnim dnu v praci me boli zadek ze zidle a nohy z o cislo mensich pracovnich bot. Jsou tam se mnou jinak samy kiwacky, ktery navic vsechny kouri, takze prestavky travim sama. Sefka je ale super, strasne hezky s nama mluvi a oslovuje nas zlaticka. Zatim jeste nevozej jablka, takze tam chodime jen od deviti do tri a ucime se pracovat se SAP programem.

A Pilot mi dneska volal, ze se zase stehuje. To tady tuhle fnukal, ze uz ma toho vecnyho stehovani plny zuby. :D Ta jeho skola ho vyslala na dva mesice do Palmerstonu, takze uz vidim, jak bude jeho kamos Glen nadsenej, ze se mu Pilot zase nakvartyruje do baraku. A to jeste rikali neco o Vietnamu, ale z toho se doufam vykrouti! 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře