S Fantomasem nám to teď dost klape. A to jsem si na začátku říkala, že se asi projevuje náš věkový rozdíl a že mi to takhle asi nebude moc dlouho stačit. Dokonce on sám poznamenal, že by asi měl sehnat modré pilulky. Poslední dobou nám to ale klape výborně. Možná proto, že jsme se líp poznali, jsme ze sebe míň nervózní.. a nebo možná nakonec tajně žere ty modrý pilule??

Každopádně, Fantomas kdysi pracoval pro jednu společnost, co dělá vyhlídkové lety za velrybami. A má tam furt spoustu kontaktů a zmínil se o mně no a ten chlápek teď pořád chce, ať mu pošlu životopis. Trošku předčasné, když tu ještě ani nemám licenci? No ale jako je vidět, že je dost keen a že by mi možná dal práci. To by byl splněnej sen?! Odmalička zbožňuju velryby. Koupila jsem a zhltala každou knížku o velrybách, věděla jsem o nich všechno! Dokonce jsem kvůli nim šla studovat zoologii. Chtěla jsem být mořská bioložka, ale na zaprděné Masarykově Univerzitě se mi tenkrát vysmáli, že jak jako mořská biologie v České Republice?! Velryby mě fascinují dodnes. Takže takovejhle job bych dělala snad i zadarmo. :D No, a co mě napadne, když se mi naskytne příležitost dělat něco, co jsem vždycky chtěla?! Napadne mě A CO FANTOMAS?! To se teď mám odstěhovat na jižní ostrov? Já jsem to věděla!! Vždycky to dělám. Šlapu si po snech, protože chci být s tím a nebo oním. Ani ostříhání na kluka nepomohlo. Kruci, kdy si konečně uvědomím, že chlapi přicházejí a odcházejí, ale takovéhle příležitosti se opakovat nemusejí.

Dostala jsem poptávku na nový článek. Hurá, někdo to tu ještě čte. Byla jsem na pohovoru v minulý práci a nakonec jsme se nedomluvili. Všeználek mi tvrdil, jak jim všem přidali a asi pěkně kecal, protože mně teda až tak moc dobrý peníze nenabízeli. Takže jsem se spíš začala soustředit na to, abych si vylepšila podmínky ve stávajícím zaměstnání. Hezoun mě teď více méně nechává na pokoji. Možná proto, že jsem se mu postavila. Navíc předminulej víkend jsem vyřešila dost zapeklitej problém, který Hezounovi způsoboval dost stresu. Dokonce se kvůli tomu pohádal se Šprtem. No a já jsem to vyřešila a Hezoun z toho byl úplně na větvi, řekl mi, že asi budu génius a pak mi donesl dvě lahve vína. A nakonec se mě ptal, kdy že to mám revizi smlouvy (součástí revize je přidání na platu) a že bychom to snad mohli udělat dřív. Já jsem tomu teda ani na chvilku nevěřila, že jen tak neplácá, ale dneska mi fakt na stole přistála nová smlouva s novým platem. Furt ještě to nebude tolik, kolik v minulý práci, ale lepší něco než nic. A budeme najímat Anču z minulý práce, takže snad i budu mít víc volna? Možná to tam ještě chvilku vydržím. Taky máme novýho nadřízenýho, kterej k nám taky přišel z minulý práce. Ještě pár lidí a budu se tam cejtit jako doma. :D

Práce na Venoušovi jde velmi pomalu. Já jsem to věděla, že jsem s Fantomasem měla spát až po dodělání Venouše. Teda samozřejmě v první řadě jsem s ním neměla spát vůbec. Ale když už to muselo bejt, tak až po práci. Jenže stalo se. A teď místo práce máme legraci. Ale už jsem dala výpověď v baráku, takže 28. se stěhuju, ať už je to dodělaný nebo ne. Fantomas je strašně zlatej. Sice mi nikdy neřekl nic hezkýho, žádný kecy o tom, jak jsem krásná, že mě má rád, nebo že mu scházím. Neposílá mi žádný pusinky ani srdíčka. Prostě nic! A přesto cejtím, že mě má fakt rád a že mi to ani říkat nemusí, protože to vím. Vím to podle toho, jak mi pořád píše. Jak se zajímá a jak chce být co nejvíc se mnou. Každou volnou chvíli, kterou má, věnuje mně, pokud je to možné. Neptá se mě, co se mezi náma děje a já jsem za to ráda. Připadám si teď po tom rozchodu s Pilotem taková nějaká křehká. Chci si užívat přítomnost a nemyslet na budoucnost. Nechi přemýšlet o tom, jak moc mi vadí náš věkový rozdíl. Nebo to, že je menší než já, nebo že není aspoň vegetarián. Možná to má taky tak. Nevím vlastně, kdy skončil jeho poslední vztah, protože se nechci vyptávat. Ale dost možná bude v podobným rozpoložení jako já. A tak to neřešíme a jenom si užíváme jeden druhýho. To jsem zvědavá, jak dlouho nám to takhle ještě vydrží a kdo s tím nakonec příjde jako první.

Teda nevím, co jsem čekala, asi že mě v minulé práci přivítají s otevřenou náručí, zvlášť když mě tam chtěli a Všeználek laškoval, že můžu začít klidně v pondělí, protože jim jeden kluk dal zrovna výpověď. Místo toho jsem dostala takovou celkem suchou odpověď, že možná v půlce října. To mě trochu zaskočilo, takže jsem výpověď ještě nepodala. Hezoun mi řekl, že sice mám výpovědní lhůtu tejden, ale že jestli jim nedám aspoň 4, tak že se postará, abych už si nikde jinde ani neškrtla. Jako wtf. Už jenom kvůli tomu, že si myslí, že mi může vyhrožovat, se mi chce odejít do týdne. Ale nechci Šprta nechat na holičkách. Takže až tu výpověď budu dávat, tak tam napíšu, že končím za tejden a že to datum se může posunout pouze pokud budu souhlasit, což bude pouze v případě, že se se mnou bude jednat slušně a budu mít aspoň dva dny v tejdnu volný. To Hezouna stoprocentně nasere. 

No a protože jsou v minulý práci takový nemastný neslaný, tak mi došlo, že to stejně není ta nejlepší volba. Nedávno umřela moje poslední blízká příbuzná a asi budu něco dědit. Takže bych místo do práce snad mohla jít zpátky do školy. Takže se mi najednou do té minulé práce vlastně ani nechce. 

Pozvala jsem Fantomase do kina na horor. Myslela jsem, že se budu fakt bát a třeba ho chytnu za ruku. Jenže The Nun nebyla skoro vůbec strašidelná, takže se nám jen jemně dotýkaly lokty. Docela jsem ho obdivovala, jak se držel a nic nezkusil. Potom mě odvezl k Venoušovi a já jsem ho na rozloučenou objala. A pak jsem radši rychle vypadla, než se z toho vzpamatoval a zmohl se na něco víc. Další den, povzbuzen objetím, mě pozval na večeři. A já jsem moc dobře věděla, že bych tam neměla chodit. A stejně jsem šla, takže dobře mi tak. Objednali jsme si pizzu, povídali jsme si a nakonec došlo i na vířivku, pár skleniček vína a no, posrala jsem to. Já jsem si ten náš taneček kolem horké kaše dost užívala a ten teď jaksi skončil. I když jako ta líbačka za to skoro stála. Jen to mohlo ještě počkat. Včera u mě byl a dívali jsme se na movie, no a dneska po práci asi zas budem dělat něco na Venoušovi. Zase si všechno zbytečně komplikuju a radši ani nepřemýšlím o tom, co se to mezi náma vlastně děje, protože si nemyslím, že jsem připravená na to skočit do dalšího vztahu. Takže to prostě nechám plynout a nebudu nic řešit ani nic slibovat. 

Asi dávám v práci výpověď, protože Hezoun už překročil všechny meze. V pondělí jsem se v práci po telefonátu s ním tak trochu psychicky sesypala. Naštěstí už tam skoro nikdo nebyl. Už jsem se oficiálně přihlásila zpátky do bývalé práce, takže teď už nemůžu couvnout, ani kdybych chtěla. Protože bych si pak tyhle zadní vrátka zabouchla, kdybych si z nich dělala dobrý den. Celý by to měla bejt jenom formalita, protože se mě z minulé práce už asi desetkrát ptali, jestli se nechci vrátit. Henzoun mi prej blbě napsal pracovní smlouvu, takže mám výpovědní lhůtu jeden tejden, což se mu sice vůbec nezamlouvá, ale nenadělá nic.

Tím pádem budu mít víc času na předělání Venouše. Chápete jo, dodávka = van, čte se to "ven" a je z toho Venouš. Nakonec jsem od Fantomase nedostala vynadáno, Venouška mi schválil a dokonce mi ho snad i tak trochu závidí, protože ačkoliv jeho dodávka je větší než ta moje, Venoušek je uvnitř přesto prostornější. A dokonce jsem sehnala i nějaký papíry z opravny aut se seznamem věcí, co na něm byly dělaný a světe div se, má skoro novej klínovej řemen.

Dneska jsem měla v práci volno a tak jsem jela k Fantomasovi do dílny. Vzali jsme Venouše a jeli jsme nakoupit dřevo. Pak jsme z něho vyndali hnusnou podlahu a starý dřevo, co bylo na stěnách. A pak jsme jeli na pár hodin makat na jeho loď. Já jsem nechtěla, aby mi s Venoušem pomáhal zadarmo. Jenže prachy nechtěl, pivo nepije, flašky už jsem mu donesla dvě... tak jsem nakonec vymyslela, že za pomoc s dodávkou mu zase já pomůžu na lodi a to konečně přijal. Pak jsme jeli na oběd a po obědě jsme položili do Věnouše nové podlahy a nachystali dalších pár věcí. Fantomas zejtra maká, takže si tam sama dám nějakou izolaci a pak nevím, kdy se zase dostanu k pokračování.

Mezi mnou a Fantomasem to pěkně jiskří, ale zatím ještě k ničemu nedošlo. Tolik k tomu, jak se nebudu zamilovávat a vázat na někoho na Zélandu. Už máme asi deset plánů na to, kam musíme jet, až bude Venouš hotovej. A když jsme seděli na střeše té lodi, tak jsme zase plánovali, kam pojedem s tou lodí. To už je jak kdybychom byli pár a přitom jsme se ještě ani za ruce nedrželi. :D Je to taková hezká změna.

Minulej tejden jsem stála ráno v kuchyni a dělala jsem špačkovi snídani, když jsem si všimla, že nám před barákem zastavilo auto vedle auta naší sousedky odnaproti. Týpek z toho auta se nejdřív snažil pěstí rozbít vokýnko. Pak vytáhnul nějaký hrnky a začal to po tom autě házet. Já jsem křičela na domácího, ať jde okamžitě k oknu a hledala jsem kam napíšu poznávací značku toho magora. No a pak ten týpek vytáhnul ze svýho auta obrovskej šutr a mrsknul ho na čelní sklo toho pěknýho a drahýho auta. Sklo samozřejmě ruplo, kámen se svalil na kapotu a od tam se odrazil a spadl na zem. To už za týpkem byla dvě další auta, pač blokoval provoz, tak skočil zpátky do auta a ujel. Já jsem z toho byla tak paf, že mě ani nenapadlo vytáhnout telefon a natáčet. No, takže jsem volala policajty, už po třetí za poslední tři týdny a ti zmrdi se zase vůbec neobtěžovali k ničemu. Tady prostě můžete páchat co chcete, protože policajtům je to úplně jedno. A pak to tady nemá bejt jako na divokým západě.

Já jsem se nemohla rozhodnout, jestli si mám koupit nějakou pěknou, novější dodávku, co nebude mít moc najeto a dlouho mi vydrží, nebo spíš nějakej levnej vrak, kterej mi snad vydrží tři roky a pak ho kopnu rovnou z útesu. Stejně tady dýl jak tři roky být nechci a s drahým autem, aby se pak člověk bál, jak ho prodá a jestli na něm prodělá hodně a nebo ještě víc. No a když jsem viděla, jak maník prostě beztrestně hodí balvan na cizí auto za bílýho dne, tak jsem nakonec radši šla do toho vraku. Takže jsem si koupila Fiata Ducato z roku 2003 a budu se modlit, aby aspoň ty tři roky ještě jezdil.

Další změna je, že jsem se nechala ostříhat na krátko. Jako fakt na krátko. Částečně asi proto, aby se mi chlapi vyhýbali, protože mám momentálně panickou hrůzu z toho, že se zase do někoho zabouchnu a zase se zaseknu na Zélandu. Zbavuju se majetku, stěhuju se do dodávky, protože chci být kdykoliv připravená vypadnout. Tenhle plán mi ale trochu nevychází, protože tolik komplimentů, co teď dostávám, jsem nedostala už léta. A korunu tomu nasadil prasák Štefan, kterej přišel k nám do kanclu a prohlásil: "Tak tady seš ty sexy dračice. Já jsem vždycky měl slabost pro krátkovlásky!" Aha. Takže bych je snad asi zase měla nechat růst.

Fiata ještě nemám doma, protože když jsem ho byla projet, tak něco hrozně rachtalo v levýho kola a já jsem jim řekla, že si pro něho přijdu, až to opravěj a pro jistotu ještě i udělají novou technickou. Takže teď mi ho opravujou a já pak ještě budu muset vyměnit klínovej řemen, protože ta firma, co Fiata vlastní, to nikdy nedělala a já se bojím, že mi ten řemen rupne hned za rohem. :D Asi dostanu sprďáka od Fantomase, co jsem to koupila za šrot, ale z nějakýho nevysvětlitelnýho důvodu mi ten Fiat nějak přirostl k srdci a já jsem ho prostě chtěla.

Jo, kdo je Fantomas, se možná ptáte? To je přezdívka, co jsme mu daly s Dádou, protože je plešatej. Je to jeden mechanik/pilot od nás z práce a protože rozumí autům, tak jsem ho oslovila, aby mi poradil. Jo taky prej má slabost pro Evropanky. To už mi lidi říkali po jedné firemní párty, kde se ke mně docela měl. Ale s krátkýma vlasama mě ještě neviděl, tak se možná mít přestane. Fantomas se se mnou byl na nějaký auta i podívat. A já jsem si nakonec koupila to, na který se se mnou dívat nebyl. A teď mi chudák asi bude dělat ten klíňák. Mechanik se prostě hodí, no. :D Já jsem mu ale říkala, že ho s tím nechci obtěžovat a že má určitě dost svý práce se svou lodí. A on řekl nojo, každej má nějakou slabost. Hahaha nevím jakou slabost myslel, ale vlastně asi vím. Zjistili jsme, že jsme asi podobně švihlí. On taky bydlí v dodávce. To jsem se ale dozvěděla až potom, co jsem se rozhodla v jedné bydlet. No a taky má loď a tu si teď předělává. Jak jinak než na bydlení. A taky si pronajímá velkou dílnu společně s kámošema. Tam má zaparkovanou tu svojí dodávku, pořádaj tam chlastačky a tak. A mají tam spoustu nářadí.. takže už asi chápete, kde si budu předělávat mýho Fiata, žejo. Jo a chce si dát se mnou ten zbytek houbiček, co si tady suším. Pěkně si koleduju o malér, se mi tak zdá.

Na kole jsem do práce celkem rychle dojezdila, protože Aucklandští řidiči jsou prostě hovada. A to jsem si to vlastně začínala hezky užívat a chtěla jsem takhle jezdit do práce už pořád. Ranní zastávky v pekárně pro čerstvýho skořicovýho šneka mi budou chybět. Takže, jedu si takhle v pruhu pro cyklisty, když se dodávka předemnou rozbodne odbočit doleva a zajet ke svýmu baráku. Bez blikání, bez dívání, prostě to tam napral a nechal mi tak 3 metry na zastavení. Pršelo, takže silnice byla mokrá a klouzavá a mně nezbylo, než se složit na bok. No a protože se zapínám do pedálů, tak jsem si pěkně namlela. Auto za mnou zastavilo, zavolali policajty a záchranku a nadávali na toho zmrda, co mě málem zabil. Policajtům to ale děsně trvalo, beztak se ani neobtěžovali, stejně jako minulej týden, když jsem jim hlásila pokus o krádež auta. Takže sanitka naložila mě i kolo a odvezli mě domů. Druhej den jsem nešla do práce, protože bych se ani neoblíkla. Nejhůř to odneska moje ruka, která ještě dodneška je na tom docela špatně a nemůžu ji moc používat.

Furt jsem čekala, co příjde do třetice všeho nejhoršího. Dělala jsem si z toho prdel, že se určitě stane ještě něco třetího. No, tak dneska jsem chvilku po příchodu do práce zjistila, že nemám firemní telefon. Auto jsem prohledala asi desetkrát, koupelnu pětkrát, dokonce i domů mě Šprt donutil jet, i když já jsem si docela jistě pamatovala, že ten telefon se mnou byl v autě a že jsem ho snad i nesla do budovy. Jenže po hodině hledání jsem si už vlastně nebyla jistá ničím a tak jsem jela. Nejhorší bylo, že to někdo hned napráskal Hezounovi. Takže ten mi dal pěkný kapky, poslal mě po sto padesátý hledat do auta a řekl mi, že prostě někde to bejt musí a díval se na mě jako na debila, že si nejsem schopná vzpomenout, kam jsem ho dala. Já jsem řekla, že ho asi někdo sebral, na čež se Hezoun nasral, že v jeho firmě se teda určitě nekrade a navíc, kdo by kradl Samsung S5?! Já jsem myslela jako třeba omylem sebral, ale s arogantním debilem se nedá diskutovat. Po třech hodinách, já už úplně šedivá a v slzách (když se zrovna nikdo nedíval), mi telefon přinesla recepční, že ho celou dobu měl u sebe náš marketingovej manager, kterej ho omylem sebral z mýho stolu!!! Chtěla jsem ho zabít! A po něm hned toho šmejda Hezouna.

Je čas na změnu, nic jinýho tyhle katastrofy nemůžou znamenat. No, nebo to taky můžu mít za to, jaký mám hnusný myšlenky. Přeju si, aby Kejta Pilota odkopla, nebo aby ho vyhodili z Air NZ. Ale špatný věci se pak dějou mně. Asi je čas nechat to konečně plavat. A udělat všechny ty věci, který Pilot odmítal. Takže příští týden se jdu nechat ostříhat na krátko. Sbohem dlohé vlasy. Stejně teď nechci nikoho balit, tinder už jsem smazala, tak nevadí, jestli budu vypadat jako prdel. A zadruhé se budu stěhovat. O víkendu se jdu podívat na nějaké dodávky a z jedné z nich si udělám svůj domov na kolech. Nejde ani tak moc o ušetření za nájem, protože moc stejně neušetřím. Už jenom třeba pojistka na takovou bestii bude tučná. Ale chci prostě něco svýho. Kde nebudu muset bydlet s dalšíma lidma, nebudu muset po nikom uklízet a nebude mi tam každý tři měsíce lézt realitka se podívat, jestli žiju jako spořádanej člověk. Budu se probouzet u pláže za šumění moře. Budu muset rozprodat většinu svýho majetku, abych se tam vůbec vešla, ale těším se na minimalistickej život. Pilot se mnou nikdy takhle bydlet nechtěl. A já jsem ho ani moc nepřesvědčovala, protože ve dvou by to byla fakt ponorka. Jedna hodně špatná věc na tom ale je, že musím najít někoho, kdo by chtěl adoptovat Špačka. Mám z toho smíšené pocity. Stejně bych ji jednou musela udat. Na Zélandu rozhodně nevydržím ještě dalších 16 let. Ale je mi to moc líto. Vypiplala jsem ji z ničeho, je to skoro moje dítě. Chci aby se měla dobře. Snad se najde někdo, kdo se o ni dobře postará. :(

Před lety jsem si koupila kolo, že na něm budu jezdit do práce. Jenže výmluva se s výmluvou sešla a do práce jsem na něm jela tak třikrát. Nejvíc se mi nelíbilo, jak jsem vždycky dojela zpocená. Není nad to, začít den pěkně smrdící. Před několika měsíci mě to zase popadlo. A tak jsem si koupila kolo druhé. Tentokrát elektrické, abych do té práce nejezdila zpocená. A byla jsem na něm v práci kolikrát? Jednou! Tentokrát se mi zase nelíbilo, že je zima, že často prší, že bych musela dřív vstávat..

V pátek ráno jsem se vzbudila a měla jsem v telefonu smsku od spolubydlícího, že mám rozsvícený světla od auta. Podivila jsem se tomu, jestli je takhle po ránu už ožralej nebo co, protože moje světla sama zhasnou po vypnutí motoru. No, měl pravdu. Světla svítila. V autě byl děsnej bordel a plasty kolem volantu byly vytrhaný a kolem zapalování trčely dráty. Super, takže někdo se mi pokusil ukrást auto a ještě se mu to debilovi nepovedlo. Aspoň se tedy zmocnil mojí powerbanky za 200 dolarů. Pas, řidičák, letištní řidičák a letištní průkaz tam naštěstí nechal. Hlavně z toho pasu by mě asi jeblo, když tady ani nemáme ambasádu. Auto jsem musela nechat odtáhnout, protože zapalování bylo nefunkční. A tak přišla řada na kolo. Dojela jsem do práce a za hodinu jsem měla prázdnou pneumatiku. Prostě den blbec. Naštěstí kluci v práci jsou zruční, tak mi to opravili. A od tý doby jezdím každej den na kole. Pořád ještě nemám auto opravený. Zejtra bude porpvé pršet. Jestli i tak dojedu do práce, tak snad to auto prodám. Nač ho v tom případě teda vůbec potřebuju? Autem mi to trvá 15 minut, na kole 30. I se zastávkou v pekárně a na napití. Takže mě to stojí dohromady jen o půl hodiny víc času, ale zato získám rovnou hodinu sportu. Sice si asi myslíte, že elektrický kolo není sport, ale i na něm se musí šlapat. Navíc si můžete nastavit různé stupně "pomoci", takže můžete klidně jet i sami. Zajimavý je, že jsem ještě nepotkala jinýho cyklistu. Jsem široko daleko jediný pako!

Udělala jsem tu druhou zkoušku, co potřebuju k lítání. Teď už mě čeká jenom letecký zákon a do toho já se ne a ne pustit. Šprt měl minulej tejden dovolenou, takže jsem musela dělat za oba, tedy dvanáctky, takže jsem učení odložila, ale teď už bych to odkládat neměla a stejně se ne a ne dokopat. Jo dostala jsem moc pochval, jak jsem to tam pěkně bez Šprta zvládla a konečně jsem si chvilku připadala, že vím která bije, když každej chodil se vším za mnou a ne za Šprtem. Patnáctýho mi vyprší zkušebka, tak uvidíme, jestli ještě budu mít práci i potom. :D

 Jenže je to moje vina? Svět je plnej lákadel, člověk má tolik možností, jak se mám rozhodnout jenom pro jednu, když mě jich láká milion? Myslela jsem, že to mám jasně nastavené. Že tu budu dva roky pracovat a pak mě dají do kokpitu a budu konečně lítat. Jenže co když ne? Nechce se mi slpoléhat na Hezouna. Ve středu jsem byla na večeři s Rakušákem. Poznali jsme se na Tinderu a hned jsme si vyjasnili, že mezi náma z výškových důvodů nic nebude. Navíc on pracuje hned ve vedlejší firmě a tak se často potkáváme i venku před hangárem. A práci s vztahy je prostě lepší nemíchat. Ale jsme kamarádi. On si nedávno taky udělal ifr rating, takže po něm pořád somruju nějaký učivo a otázky. A tak jsem ho pozvala na tu večeři, abych se mu aspoň trochu odvděčila. No a tam jsme se právě bavili, jak je to tu s tou leteckou prací na hovno a že by nám v Evropě snad bylo líp. Tam bychom dostali práci mnohem snadněji. Nojo, jenže evropské licence jsou jiné od těch, co máme my. Takže jsme vymysleli, že pojedem na Maltu a tam uděláme těch 14 zkoušek, co po nás budou chtít, nějaký ty rozdílový zkoušky a pak si najdem práci třeba v Německu. Tyjo, na Maltu! Už když jsem žila v Rakousku, tak jsem plánovala, jak pojedu na Maltu se učit anglicky. V říjnu tady konečně dostanu pernamentní víza a tak bych mohla vyrazit a zkusit štěstí jinde. A přinejhorším se vrátit na Zéland, kdyby to jinde nevyšlo. Nejsem si jistá, že tady budu chtít čekat ještě další tři roky na kiwácký občanství. Ale právě to občanství jsou moje dveře do Austrálie. Na občanství na Zélandu se od získání trvalého pobytu čeká 5 let. Já už mám dva roky odseděný a když odjedu, zase se mi to resetuje na pět let. Mám odjet a riskovat, že si moji vysněnou Austrálii zase o spoustu let oddálím? Mám zůstat a riskovat, že nedostanu pilotní práci a až se konečně dostanu do Austrálie, tak už budu moc stará na to, abych ji našla tam? Budu šťastnější v kokpitu v Evropě, nebo jako pouhý dispečer, ale za to v Austrálii? A neupínám se na tu Austrálii nějak moc? Je to opravdu ta nejlepší země? A nakonec... kdybych lítala v Evropě, přece bych s tou praxí pak neměla problém se dostat ani do Austrálie. Jistě by mi ta víza pak dali. Mám tuhle hru hrát bezpečně a jako správný přizdisráč zůstat tady, nebo mám zariskovat a zažít nějaké nové dobrodružství v Evropě?

Tak to byly moje myšlenkové pochody za poslední dva dny..      

Asi už jsem si zvykla na to být zase sama. Hrozně mě drásalo, že jsem se najednou neměla večer ke komu přitulit, když jsem na to byla tolik let zvyklá. Chtěla jsem náhradu. Potřebovala jsem lidské doteky. A teď už je najednou nechci. Už mě to nedrásá. Teď si asi teprve opravdu začínám užívat svobody. Nač se mám zase na někoho vázat, když tady stejně neplánuju zůstat. Aby mi to zase komplikoval? Tinder jsem pověsila na hřebík a nebudu nikam s žádným chlapem chodit, ani kdyby to byl sám Sídžej.

Toho času, co teď mám, se dá využít i jinak. Víc se teď soustředím na práci a je to vidět. Šprt je na mě najednou hrozně hodnej. Jsem z toho paf. Dokonce mě dneska moc chválil, že mi to fakt jde. A když je spokojenej Šprt, tak nebude remcat ani Hezoun. Taky mám za sebou první zkoušku, co potřebuju na ifr rozšíření licence (lítání podle přístrojů). O víkendu jsem měla teda menší hysterák, kdy jsem dokonce i bulela, protože jsem za poslední týden věnovala nejmíň dvě hodiny denně čtení učebnice a když jsem to dočetla, zjistila jsem, že to můžu číst znova, protože si nic nepamatuju. Dokonce jsem se zařekla, že jestli u té zkoušky rupnu, vzdám celou mou leteckou kariéru! Protože to bude důkaz toho, že jsem na to už moc stará a blbá! Jenže v úterý u zkoušky jsem dopadla docela dobře, dokonce jsem měla stejně bodů jako měl kdysi Šprt a to je co říct. :D Takže se zatím žádný vzdávání nekoná a už mám koupenej termín další zkoušky.

Jo a strašně jsem se pohádala s Pilotem. Já bych se s ním nejraději vůbec nebavila, ale bohužel máme spolu ptáka, kterýho já nechci mít na krku pořád. Hlavně, když jsem lítala za chlapama, tak se mi to jaksi nehodilo. Takže mu ji vždycky dám, pak je mi smutno, tak mu ji zase seberu... A taky mi pořád dluží prachy. Hlavně, že si teď koupil nový BMW. Prachy nemá, ale s autem se bude předvádět. Kdybych to nevěděla líp, tak bych si myslela, že ho má malýho. Jo a podle všeho to teď fakt táhne s Kejtou. To měla řečí, že by ho už nikdy zpátky nevzala. Lidi asi měli pravdu, když říkali, že matka s děckama si nemůže vybírat.. No, ale to už není můj problém. Můj problém je, že Pilot se špatně stará o Špačka. On ji strašně chce. Tvrdí, že mu na ní hrozně záleží a že si ji chce nechat. Prej mu s ním bude líp, říkal. Já si stejně myslím, že ji chce hlavně proto, abych se s ním musela bavit. Kolikrát jsem ho přistihla, že jí ráno nedal čistou vodu, stejně vždycky lže a tvrdí, že jí dává vodu každej den. Taky jí prej dobře krmí, ale já když tam přijdu, tak má vždycky jenom vločky a sušený červy. Taky jí prej dává ven. Ptáci totiž potřebují přímé sluneční světlo. A prej si s ní každej den hraje. No, od Krise vím, že Pilotova klec neopustila obývák, kde navíc pěkně páchne, protože Pilot je línej to čistit, takže na sluníčko fakt nechodí. A Pilot je věčně v prdeli, takže si s ní určitě nehraje. No, takže o víkendu mi Kris volal, ať přijedu, jestli ještě chci vidět Špačka, než umře. Myslela jsem, že přehání, ale tvrdil mi, že se ani neudrží na bidýlku a že jí vypíná mozek. Že prostě leží jako chcíplá a není schopná nic. Tak jsem tam přijela. Jasně, že neměla vodu a měla jen vločky. Popadla jsem ji a pak jsem doma viděla, o čem to Kris mluvil, když měla další záchvat. Normálně jsem u toho brečela, protože jsem si taky myslela, že umírá. Ona se z toho pokaždý otrkala a pak byla chvilku celkem normální, než to s ní seklo znova. Posílala jsem fotky Pilotovi a řekla jsem mu, že Špaček asi nepřežije noc. Posílal mi brečící smajlíky. Uvařila jsem jí vajíčko, aby do sebe dostala co potřebovala. Vitamín D, protein, kdoví co? Ten den měla asi tak 15 záchvatů. Další den jsem ji viděla mít tak dva. Vylezlo sluníčko, tak jsem ji šoupla na terasu. Od třetího dne žádnej záchvat už neměla. Zase začala zpívat. Pilotovi trvalo asi pět dní, než se zeptal, jak se má. Odepsala jsem mu, že jsem mu snad jasně řekla, že nepřežije noc a jestli se teprve až teď ptá, tak je vidět, jak mu na ní záleželo. Takže ten z toho byl v číči, bulel a psal ať nepíšu kraviny, že moc dobře vím, jak toho ptáka miloval. Jo, tak, že ji zanedbal k smrti, jasný. Strašně jsem se dohádali, já jsem mu řekla, že ptáka jsem zachránila, ale on už ji do péče určitě nikdy nedostane, což jeho vytáčelo, protože on se o ni přece staral vzorně. Ten stav, v jakým byla, rozhodně nebyl zapříčiněn jím. :D Já mu prostě nedokážu vysvětlit, že když u mě je zdravá, tak to asi jeho vina byla. Vůbec jsme se tím pádem nedohodli a jsme rozhádaní dodnes. Já nevím, on tomu snad opravdu věří, že dělá ty věci, který říká, že dělá.

Včera mi Youtube doporučil písničku, která mi bleskově zlomila srdce. Jsem si místo učení pěkně pobulela, hmmm už jsem dlouho nebrečela a dorazila jsem tu flašku vodky, co jsem si tak před měsícem koupila. "I don't like being sober. That's when it hits me it's over.” Písničku si poslechněte jen na vlastní nebezpečí. :D

To učení mi nějak nejde. Musím udělat tři zkoušky, než začnu zase lítat a nějak se k tomu špatně dokopávám. Tak jsem si už zaplatila termín té první, aby mě to donutilo, takže teď zas z toho budu mít deprese, že to nestíhám. Budu muset přestat honit chlapy a začít se sebou něco dělat.

Předevčírem jsem tu měla Pavla, toho kiwáka z minulýho článku. Měl cestu kolem a taky bydlí moc daleko na to, aby se mi chtělo jezdit k němu, a tak jsem poprvé někoho pozvala ke mně domů. Ale jenom na cuddle a movie! Jsem mu hned vysvětlila, že v tomhle domě s papírovýma stěnama se žádné nemravnosti konat nebudou. Omg who was I kidding? Jasně, že se nakonec dočkal. Mám z toho rozporuplné pocity. Předehra mě úplně vykolejila, já si normálně příliš neužívám orálního sexu, ale tenhle měl naprosto odlišnou techniku od kohokoliv předtím a já jsem tomu dost rychle přišla na chuť. Jako tohle bych mohla mít každej den. Ten zbytek už pak nestál za moc. Já teď nevím, jestli ho ještě někdy pozvu, protože bych chtěla jen tu první půlku. :)) Začínám si myslet, že kiwáci nebudou pro mě dobré partie, protože od rozchodu s Pilotem jsem narazila jenom na jednoho chlapa s uspokojivou velikostí a to byl Čech. Ale i tak jsem se marně radovala, protože ten se udělal už při předehře a já měla po ptákách. Doslova. :D