Článek Přehnaná očekávání matek

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Přehnaná očekávání matek

09. 12. 2016 - 18:01

iva: Někdy mám pocit, že kdybych z hořícího domu zachránila celou rodinu včetně kojenců a batolat, moje maminka by mi řekla: "A toho jejich křečka jsi tam zapomněla nevzala?" KAŽDEJ má potřebu slyšet od rodičů: "Jsi fajn, jsme na tebe hrdí." Když se smíří s tím, že to nikdy neuslyší a přestane mu to vadit, stane se konečně svobodným

09. 12. 2016 - 19:56

atraktivnistrasilka: Víš, ono to tak nějak je. Ať už je rodina jakkoli v háji, ve většině případů budeš mít pocit, že prostě musíš. Musíš.
Oba moji rodiče mají učňák. Učňáky nijak neshazuju, to ani omylem - ale prostě se na to v (nejen) celostátním měřítku kouká jinak, než když jsi PharmDr. Třeba.
Takže je na mě odmala vyvíjen nátlak ze strany ne ani tak rodičů, jako spíš prarodičů. Já totiž v téhle rodině funguju jako naděje. Bratranec je nezodpovědný hňup, holohlavej radikál co hajluje na ulici. Je v podmínce, a přesto řídí bez řidičáku. Takže tak.
To znamená, že jsem z rodiny ta, co vyzdvihne naše jméno, že já musím odmaturovat za samé jedna. Musím mít vysokou školu, protože bez titulu jsem nikdo. Je samozřejmé, že nosím dobré známky. A vůbec mě to nestojí námahu - protože jsem přece chytrá od přírody. Tedy alespoň to si myslí.
A přesto mám dobrý pocit, když mě pochválí za vysvědčení. I když bych jim ho nejraději omlátila o hlavu.

---
atraktivnistrasilka.pise.cz

14. 12. 2016 - 14:46

milan2: No... už jsem proti Vám dost stár, nepružný, nepřizpůsobivý, prostě dědek. Plesnivej a nerudnej pecivál. Takže si snad mohu i dovolit upozornit Vás na to, že nemáte-li ráda svou matku, nebudete milovat ani své děti a budete jim stejně špatnou, ne-li horší matkou.
Slova Vaší tchýně (je-li to vůbec tchýně de iure) vůbec nemusejí znamenat podceňování Vašich schopností, ale právě naopak. Mohla se snažit vyjádřit, že přijímáte-li od nich takový plat, jdete pod svou cenu, protože stojíte za víc. Zatímco manželce druhého syna to neříká, protože ví, že stejně víc nedokáže a i to málo je pro ni úspěch.
Ale s těmi vnoučaty máte pravdu. Jako dědeček to potvrzuje. Přítelkyně syna je pouze dívka, která uspokojuje jeho fysické a emocionální potřeby. Manželka syna je už o hodně víc - je s ním svázána a tedy je svázána i se mnou. Nemohu ji nebrat vážně, nemohu ji nerespektovat. Ale maminka mých vnoučat - to je něco úplně, úplně jiného. Prostě MAMINKA mých VNOUČAT. Tu nemohu nemilovat.
Tož tak. Jestli se teď na mne naštvete, je to Váš problém. Já jsem Vám jen chtěl trochu pootevřít oči, ale je mi to v zásadě jedno.
Milan

14. 12. 2016 - 15:59

wien n: Milane, proč bych se naštvávala? Já o tom taky přemýšlím a někde jsem to tady už i psala, že se bojím, že bych byla stejně špatná matka jako ona. Že bych taky byla nešťastná, že jsem si nějaký dítě pořídila a vinila bych ho za svůj zpackanej život. Nadruhou stranu si myslím, že se to takhle úplně nedá říct. Nemám ráda svoji matku, ale to neznamená, že jsem špatná já. To ona mě psychicky i fyzicky týrala, Vy byste ji měl rád? Ale to dítě by mi nic špatnýho nedělalo, tak proč bych ho měla automaticky nemít ráda, to si lidi přece musejí prvně nějak "zasloužit". Navíc bych ho měla ve zralejším věku, než měla moje matka mě. Ale spíš se přikláním k tomu zůstat bezdětná, to je fakt.