Komentář, na který odpovídáte

24. 03. 2017 - 13:53
 

radus: Wien, super pokrok! Nevím, jestli jsem to tady už nezmiňovala jinde, ale mě hodně pomáhal v těžkých chvílích "deník". Nebylo to psaní ve stylu "Milý deníčku, dnes jsem dělala to a to", ale byl to jakýsi dialog mezi mnou a vnitřním já. Všechno, co jsem se i bála komukoliv říct, jsem prostě psala. Svého času jsem psala každé ráno cestou do práce, třeba i o tom, jak zle mi dělá jen ta cesta a jak se bojím samotné budovy. Rozmlouvala jsem v tomto deníku se svým ex. Přemýšlela jsem o budoucnosti na papíře. Papír snese všechno, jen ho člověk musí dobře schovat. Už jen vědomí, že by ho mohl někdo najít, způsobí to, že nepíšeš dostatečně upřímně, z nitra... Já jsem se taky občas vracela v textech (ale zásadně až po vypsání aktuálních pocitů, aby mě to neovlivnilo).

No a k "vnitřnímu dítěti". Zkusím najít svůj hodně starý článek o prožitcích na jednom semináři s terapiemi. Měli jsme tam taky tuto tematiku a musím říct, že to bylo silné! Fakt to má něco do sebe.

Vaše odpověď

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Šílená já