Šílená já

24. březen 2017 | 02.51 |
› 

Začetla jsem se do té knížky o uzdravování svého vnitřního dítěte. Prý těch dětí máme celou řadu. Různě staré verze sebe sama. Zatím jsem jen na straně 26, neboť se to nedá číst v práci a nemám na to jinak moc času. Postěžovala jsem si Pilotovi, že nevím, jestli mi ta knížka nějak pomůže. A to jsem ještě ani nedošla k žádnýmu cvičení, zatím jsou to všechno je takový úvodní kecy. Řekla jsem mu, že fakt nevím, jestli se takhle dokážu bavit se svýma vnitřníma dětma. Jestli je dokážu takhle živě vidět a řešit jejich problémy? Mně to spíš přijde, že ta paní je cvok a má docela hustý halucinace. :D

Jenže kdo dneska není cvok, žejo. Já mám taky svoje stavy. Stavy, kdy cítím hroznou vnitřní bolest, nevím odkud to přišlo, nevím co s tím dělat. Dneska jsem si taky jedním prošla. Zrovna do toho přišel Pilot na skok z práce. Jenže já v tomhle stavu potřebuju být sama, takže jeho příchod to ještě zhoršil. Mám v tu chvíli dost práce sama se sebou. A on ani po víc než třech letech nepochopil, že mě fakt má nechat. On se hned vyděsí, že něco provedl, že je mezi náma konec, chce o tom mluvit, odmítá odejít. A já pak začnu bejt vzteklá, ať jde proboha někam, všechno se netýká jen jeho a já potřebuju být sama. A on nejde. A tak já koukám do blba a už dál na otázky nereaguju, prostě se schovám někde v koutě mé mysli, když už se nemůžu schovat fyzicky. On mi začne vyčítat, že ho ignoruju a že je to ode mě hnusný. To je jedno kolikrát se o tom bavíme, kolikrát už se to stalo, on mě prostě nemůže nechat o samotě, když ho o to žádám, i když ví, že se mi třeba za hodinku zase uleví a všechno bude zase normální. Já ignoruju tebe? Ty ignoruješ mě! Řekla jsem ti, že potřebuju být sama a ty tu přesto furt sedíš a nutíš mě mluvit! Dneska vypadnul, až když jsem si šla pro klíče od auta, že teda vypadnu já. Samozřejmě mě to mrzí, že se takhle k němu chovám, jenže to jak nechápe/ignoruje moje potřeby, mě zahání do kouta a já jsem pak jak vystrašený zvíře, co udělá cokoliv, aby uniklo.

Když konečně vypadl, tak jsem se rozbrečela a v zoufalství jsem vzala tu knížku a začala jsem zase číst. Zrovna tam psala o tom, že když cítím bolest, tak si mám představit, kdy jako dítě jsem takovou bolest cítila. Představila jsem si, jak jsem jako asi osmiletá běhala strachem bez sebe kolem stolku v obýváku před matkou, která mě honila s velkým řemenem, aby mě mohla seřezat. Dál jsem si přečetla, že si mám představit někoho, kdo zasáhne. Buďto nějaký můj vzor z té doby, nebo klidně sebe jako dospělou. No, takže jsem tam přišla já, matce jsem pěstí vrazila takovou, že druhou chytla o zeď a pak jsem jí vyrvala ten řemen a seřezala jsem ji s ní hlava nehlava, přesně jak to dělávala ona mně. Řeknu vám, že jsem byla absolutně v šoku, kolik zlosti ve mně je a jak mě to uspokojovalo jí takhle pěkně mlátit. Pak jsem vzala tu vystrašenou holčičku do náruče a začala jsem jí utěšovat, že teď už bude všechno dobrý, že už nikomu nedovolím, aby jí ubližoval.

A bylo to. Bolest byla pryč. Tak málo stačilo. Pilot se pak vrátil a omluvil se. Říkám mu a proč ty se omlouváš? To já se přece chovám hnusně, já to vím. A on na to že ne, že jsem měla pravdu, to on měl odejít, když jsem ho o to žádala. Pak jsem ho objala a zase jsem se rozbrečela, ale teďka spíš úlevou, že jsem možná našla způsob, jak mé vnitřní děti zbavit té bolesti.

Možná je ta paní blázen, ale dneska mi dala naději.  

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Šílená já iva 24. 03. 2017 - 05:10
RE: Šílená já hroznetajne 24. 03. 2017 - 09:28
RE: Šílená já bos. 24. 03. 2017 - 13:53
RE: Šílená já radus 24. 03. 2017 - 13:53
RE: Šílená já radus 24. 03. 2017 - 14:03
RE(2x): Šílená já wien n 24. 03. 2017 - 14:42
RE(3x): Šílená já radus 24. 03. 2017 - 14:50
RE(4x): Šílená já wien n 24. 03. 2017 - 16:16