Blog o tom, kterak Wien do světa vyšla. Po třech letech strávených v Rakousku a dvou a půl v Austrálii, žiji nyní už 8 let na Novém Zélandu.  

nominek: Ahoj Wien,
jak to tak teď u tebe čtu na jeden zátah, často jsem měla chuť napsat komentář, ale pak si to rozmyslela, tak to zkusím shrnout tady.

Myslím, že je hodně důležité si za prvé umět přiznat, že pomoc potřebuješ a za druhé - jakoukoli (byť postupně a po troškách) pomoc umět přijmout. Což už děláš a máš ohromnou šanci se s tím vším poprat, i když to nebude ze dne na den. Ale moc ti držím palce, ať ti zlo z dětství neničí život další a podaří se ti to zpracovat! (ať už sama nebo i s externí pomocí)

Ohledně Pilota, jak tak otevřeně píšeš, hodně věcí sis pojmenovala už i sama.Na jedné straně je super, jak sis ho dokázala po těch letech krátkodobých vztahů pustit k sobě a je fajn, že je takový kliďas a respektuje tvé veganství, co ale z některých zápisků cítím, že tě občas vycucává tím, jak to podstatné zůstává na tobě. Většina zařizování, vaření a úklid (jak místo pomoci jde třeba hrát hry), finance, intimita. Je docela ohromné, že tohle dokážeš vidět už teď, kdy jste spolu ještě relativně krátce. Radu nemám, jen, že tohle se časem může hodně zhoršovat a ty budeš potřebovat občas vydechnout a mít potřebu větší opory. Na druhé straně, Pilot mi nepřipadá nevstřícný, možná by se to s ním dalo ještě hodně probrat, aby se víc snažil (i v tom sexu). Na dlouhodobé žití mi toto připadá docela důležité doladit.