Blog o tom, kterak Wien do světa vyšla. Po třech letech strávených v Rakousku a dvou a půl v Austrálii, žiji nyní už 8 let na Novém Zélandu.  

eithne: Takovýhle článek jsem psala před pěti lety - na svoje třicetiny. Měla jsem pocit, že životem jenom proplouvám a všem je to ukradený, že za sebou nezanechávám stopu, že nepomáhám; přitom pomoc je to, co po nás zůstane. Tehdy jsem začala přispívat na UNICEF a Dobrého anděla a později ještě Člověku v tísni. Vidím to úplně stejně: nejvíc ze všeho chci, aby moje peníze šly na vzdělávání. Pravda, cílím stejně na všechny děti, byť i já považuju ženy za nejzranitelnější a vzdělání za nejlepší prevenci. Jednou, až budu starší a nebudu mít takovou potřebu vydělávat hodně peněz, půjdu do nějaké neziskovky pracovat, abych svůj vnitřní pocit, že pomáhám, utišila úplně. Každopádně ti rozumím a hrozně se mi líbí, že koukáš i po praktických věcech jako letecké kargo a tak - to kdyby ti vyšlo, smekla bych klobouk, vážně. Držím palce.