Svět není v pořádku

Už jsem nějakou dobu nespokojená s tím, že v životě nikomu moc nepomáhám. Posílám sice pravidelně peníze na ochranu oceánů, nepodporuju zvířecí průmysl, ale moje duše by chtěla dělat víc. Něco pro lidi. Namlouvám si, že co nejmíň škodit planetě a nepřivádět sem další děti je velká pomoc, ale já pořád nejsem spokojená.

Vysvětlila mi to numerologie. Moje číslo duše je 9. Číslo duše vyjadřuje, po čem vaše srdce nebo duše touží. A to moje touží pomáhat lidem, zvířatům i životnímu prostředí. Před pár dny jsem byla v Coromandelu, kde jsem se zastavila v sekáči. Tady mají sekáče nejenom hadry, ale všechno, na co si vzpomenete. Věci do kuchyně, knížky, sportovní potřeby.. A mně tam hned do ruky padla knížka, o níž jsem hned nadšeně psala Ostrovance, pač jsem si myslela, že to budou úžasné příběhy nejchudších z chudých žen, které se svou vlastní pílí a umem vyšvihly z chudoby. Jmenuje se to Half the Sky - How to Change the World. V mojí mysli to měla být velice optimistická knížka, která mi měla navrátit dojem, že svět je ještě jakž takž v pořádku. A za svoji domýšlivost jsem od té knížky dostala pěkně na prdel. Ano, obdivuhodné příbehy ženských Fénixů, vstávajících z popela, tam byly, ale popis těch sraček, ze kterých vstaly a ve kterých jsou miliony dalších dívek či žen stále lapené.. no prostě místo optimistické knížky na zahřátí srdce, jsem si domů donesla krutý náraz s realitou.

Varování: následující odstavec čtěte jen na vlastní nebezpečí.

Začínáme obchodem s bílým masem, i když no bílým... takle děvčata jsou z Asie, z Afriky a jsou to ještě děti. Kapitola o tom, jak běžné je znásilňování. Zabíjení ze cti. Úmrtnost při většinou neasistovaných porodech. Kapitola o píštělích mě obzvláště rozsekala. Píštěl, nebo-li fistula je, když se propojí orgány, v tomto případě tedy střevo/močák a pipka, což se většinou stává při těch neasistovaných porodech, při kterých se dítě na několik dní zasekne v porodním kanále, než konečně je ta žena vysvobozena smrtí nebo lékařem. A nebo vznikají při brutálních znásilněních. Takovým ženám pak nekontrolovatelně vytéká moč a výkaly vagínou a strašně zapáchají, takže jsou odvrhnuty manželem a musejí žít v nějaké psí boudě na okraji vesnice a čekají na sežrání hyenami. Přitom ta operace stojí asi 50 dolarů, ale většinou jsou příliš daleko od nemocnice a 50 dolarů je tam pěkný balík peněz.

Další kapitola o ženách v muslimských zemích, o ženských obřízkách (tomu už se ale dneska asi říká jinak), o HIV, a pak povídání o tom, že nejlépe funguje emancipace žen. Když se ženám dá vzdělání, práce, možnost přinést domů peníze, tak se jim vede lépe, manželé je více respektují, méně je mlátí a klesá porodnost, protože dívky chodí do školy, místo aby se třeba už v jedenácti vdávaly. A později mají prostředky na antikoncepci.

A nakonec z toho profituje i celá země, protože není divu, že jsou chudí, když polovina populace nepřispívá do rozpočtu. Taky je tam jasně vysvětleno, že když dáte peníze do ruky ženě, tak se to projeví na zdraví a vzdělání jejích dětí. Když je dáte muži, tak je utratí za chlast a prostitutky a děti z toho nic nevidí.

Nakonci máte přehledně vypsaná všechna zařízení a charity, o kterých jste se v knížce dočetli. Já jsem měla takovou chuť jet někam pomáhat, že jsem si hledala, kde můžu třeba lítat se zásobama a brát ty chudáky do nemocnic, ale zatím jsem našla akorát jednu náboženskou organizaci, kde bohužel nestačí zalhat, že věříte v jejich boha, ale musíte být fakt věrohodným členem církve. Achjo, to člověk nemůže jen tak pomáhat, když nechce být členem nějaké sekty? Na začátek na pomáhání z domu, se mi zalíbila organizace womenforwomen.org, kde se zavážete, že měsíčně po dobu jednoho roku pošlete 35 dolarů a oni vás spárují s nějakou ženou v Afgánistánu, Rwandě, v Congu a jiných válkou zasažených oblastech a té pak ty peníze ten rok chodí a ona za to třeba rozjede nějaké drobné podnikání, nebo pošle děti do školy. Taky se mi líbí kiva.org, kde můžete dávat lidem v chudých zemích drobné půjčky třeba na to, aby nakoupili osivo a když se jim pak investice vrátí, tak vám tu půjčku vrátí. Tyhle mikropůjčky jsou prý neuvěřitelně účinné. I když je tam asi tříprocentní šance, že se investice nevrátí, takže bych nepůjčovala peníze, které bych nemohla považovat za dar. 

No, takže teď mám pocit, že svět vůbec není v pořádku. Že jsem jen měla hodně velkou kliku, že jsem se narodila do vyspělé země a dostalo se mi vzdělání. A že za odměnu bych měla pomáhat jiným dívkám a ženám, aby si nemusely procházet těmi hrůzami. Tím nechci říct, že chlapcům je hej, ale přecijemon, ženy to v těchto zemích prostě mají horší.