Hlásím se po delší době. Ještě žiju. Některým z vás se nelíbilo, že je to tady teďka zaheslovaný. No, já to chápu. Taky mě to naštve, když si někdo najednou zahesluje blog, kterej ráda čtu. I když trochu nechápu, že ten můj snad někdo rád čtě. :D Já jsem to tady předesílala, že s přechodem na youtube už to tu nebude moct být tak veřejné. Zatím mě to tam ještě pořád baví. Nemám tam totiž ještě žádný hejtery. Až se tam nahrnou, tak se zase s brekem možná vrátím sem. Každopádně, když něco natočím na youtube, tak se mi o tom tady nechce zase znova psát, tož tak. 

Co je teda novýho:

Máme nové sousedy. Rodina Indů, jejichž dítě (děti?) od brzkého rána vříská na zahradě a až do večera nepřestane. Pár metrů od našich oken od ložnice. Občas tam po něm vříská i jeho matka. V životě jsem neviděla, aby se nějaké děcko zásadně dorozumívalo jen řevem. Copak neumí mluvit? Já dělám tento týden noční, takže přes den bych ráda spala. To se ale s malým paviánem nedá. Co se s tím dá dělat? Když si s nima půjdu promluvit, akorát mě pošlou do pr...., protože přece neruší noční klid. Spánková deprivace ve mně probouzí agresivní sklony. Nejraději si teď představuju, že toho malýho smrada potkám na ulici, přejedu ho autem a bude ticho! Zbývá se snad jedině odstěhovat. V čemž nám brání jeden malý detail. Nemáme peníze na kauci. Takže kdybych se vám nějak dlouho neozvala, možná už jsem v lochu.

Pilot je teď nezaměstnanej (v nové práci začíná až za měsíc), s čímž také souvisí náš vybílený účet, protože teď domů nenosí ani to málo peněz, co nosil. Bydlíme pořád sami. Spolubydlící těžko najdeš s paviánem za plotem, takže asi začnu kolegům v práci tajně sypat nějaký sračky do pití, abych mohla nadělat nějaký přesčasy. Poslední prachy padly na Pilotův dárek ke čtyřicátinám, ale to jistě uznáte, že k takovému významnému výročí musel dostat něco lepčejšího, než obvykle. Konečně jsem mu splnila jeho přání a koupila jsem mu virtuální realitu. Hlavně proto, abych si s tím taky mohla hrát. :D 

V práci mám nového kamaráda. Je to Všeználek! To je překvapení, co? Ta vepřová hlava, co by nikdy nepozřela nic zdravého a veganské jídlo je pro něj hnůj! No, tak přesně tenhle antivegan se vsadil s nějakou kamarádkou, vegankou, která tvrdila, že prej by to nevydržel ani tejden. Všeználek se zapřel a tejden to fakt vydržel. Měl to naplánovaný tak, aby ten tejden skončil ještě před Vánocema. Aby se na Vánoce mohl zase přežírat masem. Já jsem ho potkala až po Novým roce a ptala jsem se ho, jak mu to šlo. A on řekl, že mu to ještě pořád jde! Tyjo, spadla jsem ze židle. On? To jako seděl u štědrovečerní večeře s rodinou a žral salát? No, prej jo. :D Jeho máma je prej teda pěkně naštvaná, protože se bojí, že synáček zchrtne a zdechne. On je teda teď docela tlustej a to je mu jen dvacet čtyři, neměla by se spíš strachovat o jeho cholesterol a krevní tlak, než mu vyčítat zeleninu? Bože, no nic. Takže Všeználek je teď můj nejlepší kamarád. V práci se bavíme o jídle a o vaření a já mu nosím mňaminky, aby mu to jako dlouho vydrželo.   

No, tak to by bylo z novinek asi všechno. Tak já jdu zase pracovat. :)

Začetla jsem se do té knížky o uzdravování svého vnitřního dítěte. Prý těch dětí máme celou řadu. Různě staré verze sebe sama. Zatím jsem jen na straně 26, neboť se to nedá číst v práci a nemám na to jinak moc času. Postěžovala jsem si Pilotovi, že nevím, jestli mi ta knížka nějak pomůže. A to jsem ještě ani nedošla k žádnýmu cvičení, zatím jsou to všechno je takový úvodní kecy. Řekla jsem mu, že fakt nevím, jestli se takhle dokážu bavit se svýma vnitřníma dětma. Jestli je dokážu takhle živě vidět a řešit jejich problémy? Mně to spíš přijde, že ta paní je cvok a má docela hustý halucinace. :D

Jenže kdo dneska není cvok, žejo. Já mám taky svoje stavy. Stavy, kdy cítím hroznou vnitřní bolest, nevím odkud to přišlo, nevím co s tím dělat. Dneska jsem si taky jedním prošla. Zrovna do toho přišel Pilot na skok z práce. Jenže já v tomhle stavu potřebuju být sama, takže jeho příchod to ještě zhoršil. Mám v tu chvíli dost práce sama se sebou. A on ani po víc než třech letech nepochopil, že mě fakt má nechat. On se hned vyděsí, že něco provedl, že je mezi náma konec, chce o tom mluvit, odmítá odejít. A já pak začnu bejt vzteklá, ať jde proboha někam, všechno se netýká jen jeho a já potřebuju být sama. A on nejde. A tak já koukám do blba a už dál na otázky nereaguju, prostě se schovám někde v koutě mé mysli, když už se nemůžu schovat fyzicky. On mi začne vyčítat, že ho ignoruju a že je to ode mě hnusný. To je jedno kolikrát se o tom bavíme, kolikrát už se to stalo, on mě prostě nemůže nechat o samotě, když ho o to žádám, i když ví, že se mi třeba za hodinku zase uleví a všechno bude zase normální. Já ignoruju tebe? Ty ignoruješ mě! Řekla jsem ti, že potřebuju být sama a ty tu přesto furt sedíš a nutíš mě mluvit! Dneska vypadnul, až když jsem si šla pro klíče od auta, že teda vypadnu já. Samozřejmě mě to mrzí, že se takhle k němu chovám, jenže to jak nechápe/ignoruje moje potřeby, mě zahání do kouta a já jsem pak jak vystrašený zvíře, co udělá cokoliv, aby uniklo.

Když konečně vypadl, tak jsem se rozbrečela a v zoufalství jsem vzala tu knížku a začala jsem zase číst. Zrovna tam psala o tom, že když cítím bolest, tak si mám představit, kdy jako dítě jsem takovou bolest cítila. Představila jsem si, jak jsem jako asi osmiletá běhala strachem bez sebe kolem stolku v obýváku před matkou, která mě honila s velkým řemenem, aby mě mohla seřezat. Dál jsem si přečetla, že si mám představit někoho, kdo zasáhne. Buďto nějaký můj vzor z té doby, nebo klidně sebe jako dospělou. No, takže jsem tam přišla já, matce jsem pěstí vrazila takovou, že druhou chytla o zeď a pak jsem jí vyrvala ten řemen a seřezala jsem ji s ním hlava nehlava, přesně jak to dělávala ona mně. Řeknu vám, že jsem byla absolutně v šoku, kolik zlosti ve mně je a jak mě to uspokojovalo jí takhle pěkně mlátit. Pak jsem vzala tu vystrašenou holčičku do náruče a začala jsem jí utěšovat, že teď už bude všechno dobrý, že už nikomu nedovolím, aby jí ubližoval.

A bylo to. Bolest byla pryč. Tak málo stačilo. Pilot se pak vrátil a omluvil se. Říkám mu a proč ty se omlouváš? To já se přece chovám hnusně, já to vím. A on na to že ne, že jsem měla pravdu, to on měl odejít, když jsem ho o to žádala. Pak jsem ho objala a zase jsem se rozbrečela, ale teďka spíš úlevou, že jsem možná našla způsob, jak mé vnitřní děti zbavit té bolesti.

Možná je ta paní blázen, ale dneska mi dala naději.  

Nemyslela jsem si, že o tomhle budu někdy psát, ale co se stalo dneska, mě trochu vyvedlo z míry. Takže to bude článek trochu navazující na předchozí, tedy o tom, jak nehezcí muži nejsou nevěrní. :D

Spousta párů má asi nějakýho kostlivce ve skříni, naším kostlivcem je Kejt, který budu říkat Kejta, protože té děvce nemůžu přijít na jméno. Kejta je ta vdaná panička, co s ní Pilot jakože byl, když jsme se poznali. Když ve škole zmiňoval svoji přítelkyni, myslel právě Kejtu. Když ukazoval fotky své přítelkyně Norově holce, ukazoval jí fotky Kejty. Když jsme se spolu poprvé vyspali, byly Vánoce a on hned druhej den odletěl na Zéland. Za Kejtou. Když se vrátil, začali jsme se vídat, on byl věčně přilepenej na mobilu a smskoval si s ní. Čím víc mi na něm začínalo záležet, tím víc mě Kejta srala. Až jsem jednou na něj vystartovala, jestli aspoň u toho sexu by nám mohla dát pokoj. Řekl, že maj nějaký problémy a že to musej řešit. O pár týdnů později už nebyli "spolu”. Smskování ale neustávalo. Kejta o mně nevěděla, protože "ji nechtěl ranit". Pilotovi vadilo, že mi Kejta vadí. Prej nemám důvod být tak insecure (nejistá, nesebevědomá..). Já a insecure?? Mně akorát vadí, že můj chlap dolejzá ze nějako vdanou pindou, co by se raději měla starat o svýho manžela a o děcka!

V březnu jsme bydleli už spolu. Kejta už neotravovala v noci. Jednou v červenci přišel, že Kejta zavítala do Sydney a za-li by mi nevadilo, kdyby s ní šel večer někam na pokec. Vadilo mi, neřekla jsem, řekla jsem, že nejsem jeho matka a tak ať se mě neptá, co smí a co ne. A tak šel.

Občas, když je na mobilu, se ho zeptám, jestli si píše se svojí druhou holkou a jeho to vždycky sere. Říká, že má jenom jednu holku a ať tahle nemluvím, že mu to vadí.

Minulý rok přišel, že Kejta je v Aucklandu, jestli by s ní zase mohl jít na pokec. Řekla jsem mu v podstatě to stejný co minule a on šel. Pak jeden den, nedlouho po tom, nechal Pilot jeho telefon v ložnici. Do telefonu se mu nedívám, i když mě vždycky zajímalo, o čem si furt můžou psát. Ten telefon vyřvával, protože tam měl nastavanej nějakej alarm a tak jsem ho vzala do ruky, abych ho vypnula. Je to iPhone, ač ho má zaheslovanej, zpráva od Kejty se tam zobrazila hned jak jsem vypnula ten kravál. Byl to takovej stesk nad tím, že jim není souzeno být spolu kvůli nějakýmu Jimovi. Asi manželovi, nebo synovi. Kolikrát jsem byla ujišťovaná, že jsou pouze kamarádi, najednou jsem ztratila půdu pod nohama, nebyla jsem si už ani jistá, jestli když si jdou spolu pokecat, jestli fakt jen kecají a nebo co vlastně dělají. Najednou mi přišlo, že to jak jsem si myslela, že kdyby s ní chtěl spát, asi by se mě neptal, jestli se s ní může potkat, bylo vlastně docela naivní. Možná právě proto se mě ptal, abych si myslela, že můžu být v klidu. Pilot ale přísahal, že tak to není a tak tak se uchránil vyhazovu z domu.

Já jsem se rozhodla, že mu teda budu věřit a vyseru se na to. Zdá se mi, že už si s Kejtou ani nepíše. No, máme tu na návštěvě Glena, Pilotova velkého kamaráda z vysoké. My u Glena vždycky spíme, když jsme v Palmerstonu a on zase spí u nás, když je v Aucklandu. Docela dobře mě bere, takový štěstí jiný Pilotovy holky neměly. Absolutně nesnášel Leu. Lea byla trochu oplácaná a měla tudíž sebevědomí opelichané slepice. Každá ženská pro ni byla hrozbou. Když Pilot letěl s nějakou studentkou, měl pak doma výslech. Je hezčí než já? Vzal sis její číslo? Sahal jsi na ni? :D Jednou na něj ječela na ulici, protože se jí zdálo, že se ohlídnul za nějakou kolemjdoucí holkou a protože Glen byl zrovna u toho, tak už u něj nikdy nebyla vítaná.

Tak jsme si s Glenem dneska povídali, protože Pilot odešel na letiště a nějak padla zmínka o Kejtě. Glen se naježil jako dikobraz a řekl, že o ní nechce nic slyšet, že to nikdy nechápal a že ani Pilot už si nedovolí o ní před ním mluvit, protože ví, že by mu Glen nejraději dal přes hubu. :D A já na to že když přijela do Aucklandu, že se s ní chtěl vidět a Glen že by ho teda prej neputil a já že cooo? A on se mě úplně vážně zeptal prej "A ty bys mu jako věřila?!” Já jsem chvíli seděla zaražená jako vidle a pak jsem řekla, že věřila, však jsem ho tam taky pustila. Glen jen nevěřícně kroutil hlavou.

Tak a teď mi někdo vysvětlete, proč by mi to říkal. Pilota se na to asi nezeptám, jedině, že bych chtěla zničit jejich dlouholeté přátelství a to nechci. Proč by Glen takhle riskoval? A když mu nevěří Glen, kterej ho zná už dvacet let, jak naivní jsem já? :D Třeba si s ní pořád píše, jenom to teď dělá tajně. Kdyby neměl ten telefon zaheslovanej, tak se mu tam snad i podívám. Jenže jsem si taky přísahala, že než abych někdy klesla tahhle hluboko, tak se radši s tím chlapem dřív rozejdu. Mám po náladě, dneska si Pilot ani neškrtne a já mu ani nemůžu říct proč.