Blog o tom, kterak Wien do světa vyšla. Po třech letech strávených v Rakousku a dvou a půl v Austrálii, žiji nyní už 8 let na Novém Zélandu.
Článek Single navždy
Komentáře k článku: Single navždy
orchidejka: Ach bože! Proč mám pocit, že mi mluvíš z duše? 
Můžu ti říct, že já jsem teď po rozchodu s tím blbečkem dospěla do stadia, že už fakt jen tak s někým chodit nebudu. Samoty jsem se celý život bála a podle toho taky vypadaly moje vztahy. Když si teď zpětně rekapituluju, co všechno jsem s chlapama zažila, tak už asi stačilo. Takže pokud se neobjeví někdo, kdo bude opravdu Muž, který se ke mně bude chovat hezky a s úctou (a taky musí umět gramatiku ), tak raději budu sama. Už nemám náladu srát se s dalšíma kreténama. Pardon my frech.
wien n: Presne tak Orchid! A pak mas lidi, co Ti reknou, ze asi bys mela snizit naroky, kdyz je Ti pres 30 a porad nic. A pritom ty naroky jen rostou umerne k tomu, jak moc se zvysuje Tvoje spokojenost v zivote samy se sebou. Protoze pak ses fakt radsi sama, nez se srat s nejakym debilem.
orchidejka: To jsou moc chytrý lidi, kteří většinou žijou v otřesném vztahu a jsou s tím dotyčným jenom proto, aby nebyli sami.
Ty nároky se taky zvyšujou na základě zkušeností, člověk už pak ví, co chce a co ne. Snižovat nároky je blbost. To pak mám být s někým, kdo je nebude splňovat a bude mě akorát srát? A proč bych to dělala?
mow: Pro mě dost smutnej článek. Napadlo mě, jestli nemáš moc velký nároky. A nebo si prostě chodila s ne úplně vyzrálýma jedincema. Docela dobře to vystihuje věta "dokud k chlapovi vzhlížim". Vždycky na začátku k někomu vzhlížíme, někdo nás fascinuje, ale když jsme s ním pak dýl, opadne taková ta zamilovaná poblázněnost, najednou se začnou objevovat věci, který nás iritujou. Podle mě je to normální, myslím, že těch věcí ale nesmí být moc. Ty příklady mi přijdou jako prkotiny, jasně, když je toho moc, jednoho to umoří. Já mám názor, že lidi by se měli brát takoví, jací jsou. Nejspíš každý má nějakej zlozvyk. Nemyslím si, že neschopnost manžela zacouvat do garáže bez ukazování manželky je něco, co by mělo nějak zásadně ubírat kvalitě toho vztahu.
Ale abych nepsal jen kriticky vůči tobě. Četl jsem jen pár článků od tebe. Ono se totiž tvrdí, že dlouhodobě jsou ti chlapi čím dál méně použitelní pro život. Možná máte jako ženský moc velký nároky na chlapy, nevím. Nicméně v posledních letech se tvrdí, že ty dnešní muži jsou na hony vzdálení mužům, jako byli jejich otcové, třeba ve smyslu manuální zručnosti. Tím ale nechci říct, že chlap, co má obě ruce levý, nemůže být skvělej partner. Ale občas se v různých článcích dočteš, jak jsou ti kluci dneska zženštělí, neumí řešit problémy, extrémně špatně snáší stresy a psychickou zátěž, často bydlí do 30 s matkou. Když se rozejde s holkou, musí často po rozchodu vyhledat psychoterapeuta, jsme tak trochu generace sněhových vloček.
Ženský se taky změnily. Spousta z nich se snaží chlapům vyrovnat, v rámci emancipace, takže chlapi tvrdí, že ženský ztratily ženskost, možná je ale spíš štve, že ženskou už nejde přikovat k plotně a k péči o rodinu, že se role vyrovnávají, a proto chlapi ztrácí půdu pod nohama, možná je i štve, že už na nás nejste tak závislé, de facto nás nepotřebujete.
Za komunistů to bylo jednodušší. Ne lepší, ale jednodušší. Každá, která nebyla do pětadvaceti vdaná, byla divná. Takže se drtivá většina snažila spárovat, v dost případech čistě jen kvůli tomu, aby nevypadaly blbě.
Dneska máme svobodu, chceš vztah, dítě? Nechceš, nemusíš. Nikdo nikoho do ničeho nenutí, ale občas mám pocit, že si spousta lidí neví s tou bezbřehou svobodou rady. A klukům chybí mužský vzory - jak balit, jak se dvořit. Dnešní kluci 20-30 většinou sedí u PC a mastí hry nebo čumí na Youtube, často jsou líní, sobečtí, pohodlní. Dnešní doba je neučí se za něco rvát. Oni za to nemůžou, můžou za to jejich rodiče, kteří se snaží, aby měly jejich děti co nejdelší dobu co nejvíce bezstarostný a pohodlný život. Vtipný je, že často ti samí rodiče si u svých dospělých dětí stěžujou, jak nepoužitelní pro život jsou.
A následně se to zrcadlí i ve vztahu k vám, ženám, protože spousta týpků je pro vztahy nepoužitelná, a proto potkáváte kretény nebo máte na chlapy smůlu, případně jste moc náročné, popřípadě kombinace všech tří faktorů. Ale souhlasím, že najít chlapa a ženskou pro život je náročný. Část se nechce vázat a mít někoho vedle sebe jen proto, abych někoho měl, když s ním nejsem spoko, je blbost.
---
mow.pise.cz
wien n: To je skoda, nemel to byt smutny clanek. 
Ja myslim, ze Ty jako chlap snaze prehlednes, kdyz zenska dela nejake hloupe veci, protoze se od prirody citis dobre, kdyz jsi ve vztahu ten chytrejsi, zachrance a ochrance. A ja jakozto zena se zase potrebuju citit jakoze mam chytrejsiho chlapa, o kteryho se muzu oprit a ktery me ochrani. Jenze nejsem dost slaba na to, aby mi to kdejaky chlapek dokazal dat.
zlomenymec: To je hrozně náročný téma, na který teď asi nemám moc myšlenkovou kapacitu Ale něco jenom poznamenám - důležitý je, že to máš v sobě nějak srovnaný (vyrovnaný) a víš, co (koho) chceš a co (koho) nechceš 
Odvažuju se tvrdit, že spousta (většina?) žen v tom moc jasno nemá, ale nedá pokoj, dokud to nedostane
A za druhé, dneska už se na to tolik nehledí, jestli je člověk zadaný nebo ne. Jasně, někteří lidi mají potřebu se k tomu pořád kriticky vyjadřovat, ale to je tak všechno... a jak píšeš, spoustě lidem dochází, že i dlouhodobý single člověk může žít plnohodnotný a naplňující život.
A doporučuju tuhle přednášku, Vojtko má sice hodně exprsivní projev, který může lidem vadit, ale mluví hodně rozumně:
https://www.youtube.com/watch?v=YCRAd8Cegdo
wien n: Diky Mecoune, ten Vojtoko me moc bavi, urcite to shlednu cele. No spis nez kriticke vyjadrovani mi vadi takove to litostive. Ze jaky jsi chudak, ze nikoho nemas. Ale mas pravdu, ze mam kliku, ze ziju v dobe, kdy mi manzela nedomluvili rodice.
ela*: Jestli prý nemáš vysoký nároky??, jak tu \"mow\" komentoval..\rJo, slevit z nároků, to by se mužskejm fakt hodilo, páč pak už je to jen krůček k tý plotnë a péči o \"rodinu\", takže máš na krku chlapa i dĕcka a aby to bylo fér, tak se budeš přece jestě chtít emancipovat, což v praxi znamená být k tomu všemu ještĕ na plný úvazek levnou pracovní sílou u pásové výroby,za kasou, nebo pečuješ o páprdy a jako bonus ti společnost podĕkuje tím, že pokud se dožiješ, nastoupíš do penze až v sedmdesáti!! abychom se přece vyrovnaly mužům, když už máme konečně tu rovnoprávnost.. no neber to)\rZdravím, ela
wien n: Diky Elo, no o detech ani nemluvim, ty jsem nastesti nikdy nechtela. jo ja uz nevim jak jinak vysvetlit, ze budu radsi sama, nez snizovat naroky. Ty se s pribyvajicim vekem jen zvysuji.
ela*: Jo, vím, téma děti si vyřešila již dávno.. 😁.
Omlouvám se, že se nedokážu držet jen daného téma, ale když ono tak nějak souvisí všechno se vším.. a to jsem ještě ani nezmínila řešení bydlení a hlavně s tím spojené splácení gigantických hypoték.. Absolutně nechápu ten plyšový cirkus, kdy se cinkalo klíči za lepší budoucnost našich dětí, a nikomu dnes není přinejmenším divný, že tato generace 30 let poté i po dosažení vyšší úrovnĕ vzdělání nežli měli jejich rodiče, dnes již na žádné klíče nedosáhne😱!
Možná tak ještě nejspíš na dluhy a následně exekuce, no a pak do tohoto systému ještě přivádět děti🖕!
Ale to skončíme zase u těch nároků a ty jsi to napsala úplně stručně a jasně, díky, ela
ann taylor: Já jako asexuál a něco velice se blížícího aromatnikovi (zkrátka někdo, kdo absolutně nevyhledává a nepotřebuje vztahy) do toho sice nemám co mluvit, ale myslím, že je to zkrátka o zvyku. Kdo si zvykne žít sám, nemuset se dělit, nemuset dělat kompromisy, tak už se mu moc nechce to měnit a velmi těžko nese změnu - a kdo nikdy nežil sám, tak to nezvládá a urychleně hledá vždycky někoho jiného (jako třeba moje babička, po smrti dědy si rychle našla jiného přítele, ke kterému se rychle odstěhovala, a když to s ním skončilo, zase měla velmi rychle toho současného a zase rychle žili spolu. V jejím případě se nedivím ale tolik, protože ona je generál a oni se musí podřizovat ). Ovšem nejhorší jsou případy, kdy někdo musí neustále o někoho pečovat a ten druhý funguje prakticky jako mimino (což v tom článku taky jsou jisté náznaky). Když jim to plně vyhovuje, proč asi ne, ale já nějak nemůžu úplně respektovat lidi, co se o sebe nepostarají sami a řeší, že pizza, kterou sami vyklopili, hnusně vypadá
mow: To je asi pravda. Umím si představit, že ten, koho manželka dvacet či třicet let sekýrovala a rozvede se, může na ženský po zbytek života rezignovat. Proč by se s nima otravoval? A totéž může říct ženská po nějakým dlouhodobým a ne úplně podařeným vztahu. Čili když potkáte blbce či trubku, může vás to vyškolit. Nicméně já si nemyslím, že člověk, jako lidská bytost, naprogramovanej na samotu, třeba celoživotní. Proto úplně nesouhlasím s Elou. Ano, ono je snazší zůstat sám, protože se člověk nemusí přizpůsobovat a dělat kompromisy. Není to ale trochu sobecké? Na druhou stranu souhlasím, že než být ve špatným vztahu, tak radši žádný vztah. Pořád se s někým zlobit. Zas se ale člověk může připravit i o to hezký. Takže bych byl nerad, aby se to zvrtlo v obecnou paušalizaci, že vztahy jsou na hovno. Ne, nejsou, i když záleží, koho se ptáte. Ti, který měli na protějšky smůlu, vám to potvrdí, ti, kteří jsou šťastně spárování a spokojení souhlasit nebudou.
Před několika lety jsem v televizních novinách viděl reportáž, jak jistá babička s dědečkem slavili 70. výročí svatby. A babička tvrdila, že se nikdy nepohádali. Upřímně? Nevěřím tomu, že jde s někým žít 70 let, a nikdy se nepohádat. Evidentně babička lže nebo celý roky držela pusu a krok, protože v době, kdy se vdávala, byly ženy submisivní, takové ty trpitelky, které si nechávají pocity pro sebe. A nebo byl děda telepat a přesně znal tu hranici, za kterou už nemůže jít. Čili že se znali oba tak dobře a uměli se vcítit do pocitů toho druhého, že nikdy neudělali nic, čím by toho druhého naštvali, zklamali, ranili. A nebo byla babička světice, která na sobě nechá dříví štípat a která byla vychovávaná v tom, že muž se poslouchá a muži se neodporuje. A takový vztah je brnkačka a bezhádkový (zdravím oba bratry Hádky).
---
mow.pise.cz
wien n: Hele Mowe, sleduju toho pana Vojtka, co tu doporucoval Mecoun a i on rika, ze muzes byt ve stastnym vztahu sam se sebou. ) Single jeste neznamena sam. Mame kamarady, normalni lidi (narozdil ode me) maji i rodinu a tak... Ja se nesnazim nasadit vztahum psi hlavu a tvrdit, ze neni o co stat. Jen rikam, ze nejsou pro kazdeho a vy co ty vztahy mate, se nemusite na nas divat jako na chudaky, protoze z vaseho pohledu o mnoho prichazime. A ses teda presvedcenej, ze jsem mela smulu na chlapy, protoze jinak neni mozny byt radsi sam, jo? To je jako kdyz rodice lituji bezdetne lidi, ze nezaziji tu lasku a tresky plesky. Proste vase stesti muze byt jinyho nestesti a misto litosti bychom radsi uvitali trochu otevrenou mysl.
lvice: Tak tak. To je prašt jako uhoď. Každej si musí vybrat, co je pro něj menší zlo. Nebo řečeno méně drsně, kde si myslí, že bude šťastnější.
boudicca: Ač patřím do skupiny, co je mainstreamově naprogramovaná a tetelí se představou manžela a dětí u rodinného krbu, s článkem maximálně souzním. Vztah (a tím spíše manželství) už dnes naštěstí není žádnou povinností. Raději mít hezký vztah sám k sobě, než na sílu sdílet život s někým, kdo nám vlastně nevyhovuje. Žen, co se rozhodly žít samy, znám dost a "ochuzené" mi rozhodně nepřijdou. Jen ten tlak okolí musí být dost otravný.